pondělí 17. července 2017

5 fází, který má (snad) každý stěhování

V životě jsem se už párkrát stěhovala. A musim říct, že ať už to bylo odkuďkam kamkoliv, vždycky to probíhá tak nějak podobně. Ono je to takový dvojaký, na jednu stranu je to docela zábava, na druhou stranu je to trochu stres. Každopádně mam pocit, že pokaždý když někam přesouvám svůj majetek (chtěla jsem napsat skromnej, ale to si po poslednim stěhování už asi nemůžu dovolit), projdu postupně několika fázema. A tak mě napadlo, že by nebylo na škodu to sepsat a schválně tim třeba prozkoumat, jestli to máte někdo podobně.


1. FÁZE

Mluvení o stěhování. Tak tahle fáze je prosim pěkně nejdelší. Zpravidla o tom, co mě čeká, začnu mluvit už pár tejdnů do předu a pokračuju v tom do chvíle, kdy už je opravdu na pováženou, abych začala něco dělat a přestala kecat. To totiž člověk furt chodí a kouká a je samý "no jo, tohle budu muset zabalit" a "hele tohle asi přetřídim a stejnak většinu vyhodim" a "to je hrozný, už se zase někam stěhuju, vůbec se mi do toho nechce" až je najednout skoro pozdě.

2. FÁZE

Mam čas, to se v pohodě stíhá, žádnej tlak. Zveme kámošku. Kupujeme víno. Pouštíme si muziku a křepčíme po pokoji. Dlouze polemizujeme nad tim, kde a s čim začít. Po tom, co sbalíme do krabice jednu skřínku si dáváme pauzu. Po tom balíme druhou skřínku a objevujeme starý fotky/deníky/dětský hračky nebo vůbec cokoliv nostalgickýho, nad čimž se zasekáváme a vzpomínáme a rozněžňujeme se. V bytě či pokoji vzniká totální bordel, neni vidět podlaha, všude je všechno, ale skříně vypadaj, jako že z nich vůbec nic neubylo.

3. FÁZE

Tohle nemůžu v životě zabalit. U mě klasika. Mam všechno děsně na háku do tý doby než začnu vyndavat věci ze skříně. Začínám zjišťovat, že mam asi tak o polovinu věcí víc, než jsem si představovala a začínám schýzovat, že to nemam kam dát. Hystericky volám tomu, kdo mě stěhuje, jak dovopravdicky je velkej ten kufr od auta. Nechávám se uklidňovat kamarádkou a klopim do sebe skleničku vína.

4. FÁZE

Kufry i krabice jsou naplněný, v nejlepšim případě zavřený. Spokojeně dosedáme na postel a úlevně vydechujeme. Jdeme na záchod a objevujeme ručník. Potom fen. Povlečení složený a připravený k zabalení v poličce. Skřínku plnou krémů v koupelně. No a nedej bože se podivat do kuchyně.

5. FÁZE

Proč mam proboha tolik věcí?! No tak krom toho, že si tuhle větu opakuju průběžně během celýho stěhování, ta nejkritičtější fáze přichází, když to má člověk odnosit do auta, vynosit z auta a potom vybalit v novym bytě. Mě poslední vybalování trvalo dva dny a bylo skoro stejně vyčerpávající, jako balení. Na druhou stranu, vybalování stojí za to. Jak si to všechno můžete vymyslet a vyčančat znova a po svym.

Vrchořečený poznatky mě přivedly k tomu, že teď už vim přesně, co je potřeba k úspěšnýmu přestěhování bez psychický újmy. Je to myslim následující:

- dobrou kámošku
- krabice od banánů, kufry a vůbec nejsou na škodu vakuovací pytle
- muziku
- víno

S timhle jste schopný se přestěhovat podle mě kamkoliv.
A teď jsem teda zvědavá, jestli jsem to takhle prožívám jediná.

Žádné komentáře:

Okomentovat