sobota 25. února 2017

Co bych vzkázala svýmu mladšímu já

Ach ano, článků na tohle téma lítá všude po internetu mraky. Většina z nich je umístěná na nějakym webu s tématikou osobního rozvoje a daly by se shrnout do několika zásadních bodů jako třeba "jdi si už od malička za svým snem", nebo "nikdy se nevzdávej a pro všechno dělej maximum", anebo evergreen "užívej si naplno každou minutu života, nikdo ti jí už nikdy nevrátí". Tak jo, fajn, ruku na srdce. Kdyby vám někdo, dejme tomu v patnácti, dal takovýhle rady s tim, že je to jako vaše starší, chytrý, dospělejší, vyspělejší a úspěšnější já, jak byste na něj koukali? Pochopitelně když pominem celou tu nemožnou absurditu situace, se kterou bychom na takovýho cápka pravděpodobně zavolali psychiatrickou léčebnu. Podle mě jsou tyhle rady pro patnáctiletýho floutka nebo pipinku uplně neuchopitelný, rozumbradovský,  nicneříkající a příšerně trapný. I když se o tom můžeme celkem samozřejmě bavit jenom pro pobavení, myslim, že tyhle hypotetický rady našim maličkostem za mlada by měly bejt mnohem konkrétnější. A dokonce si myslim, že by to neměly bejt rady vůbec.


Já o tom posledních pár dní za sebou intenzivně přemejšlela každej večer ve sprše. Samozřejmě, protože tam člověk vždycky všechno vymyslí. V horký vodě najednou spousta věcí začne dávat nečekanej smysl a vznikaj tam podle mě nejlepší nápady. A já jsem vymejšlela, co bych teoreticky chtěla říct svýmu mladičkýmu já. A vlastně to fakt vůbec nejsou rady. Teď pozor, otřepaný klišé, přivřete oči: Asi bych nic na svejch činech nezměnila. Dobrý. Ale spíš z toho důvodu, že jsem tak tvrdohlavej beran, že bych si to stejně udělala po svym, protože většinou nevěřim ani sama sobě, když si kolikrát řikám, že to bude průser. Takže mě vlastně napadalo dost věcí, který by ale beztak byly k ničemu, i kdyby to na krásně mohlo fungovat, protože zkušenosti jsou přece jenom nepřenosný a po bitvě je každej generál. I člověk sám sobě. A tak si to spíš představuju, jak moje dvacetiletý já sedí v první lóži a kouká na jeviště, kde se moje mladší já pachtí s nějakym absurdnim dramatem a já-dvacetiletá si v pravidelnejch intervalech mumlám, jakože ne tohle nedělej, to neni nebude dobrý, nebo ježišikriste nejanči, nebuď hysterka, nebo něco jako panebože, vždyť ta holka je uplně blbý ucho. Ale to je tak všechno, co můžu, žejo. Mumlat si.

Líbání vopravdu neni věda, je to trochu vrozený, a i když to teď před poslední táborovou diskotékou považuješ za fatální, tak hrozný to nebude.

Holka, vim že se ti to selfíčko s našpulenou pusinou a pohledem zdola nahoru do foťáku děsně líbí a jseš s tim spokojená, akorát mi teda věř, že za několik let se u něj budeš moct napůl propadnout hanbou a napůl potrhat smíchy.

Ne tohle neni tvoje nejlepší kámoška. A ani ta další a ani tenhle týpek, kterýho znáš měsíc.

Znělo by to sice děsně cool, ale brouku, ty opravdu nejsi a nebudeš módní návrhářka.

Ne, ani interiérová designérka.

Á pozor, soustřeď se pořádně, tahle škola ti tak trochu změní život!

Ráda bych tě ušetřila trápení a oznámila ti, že nejseš typ holky, co bude chodit tančit do klubů a pít drinky každej tejden. Stejně si to budeš muset ověřit, že jo?

Tahle tvoje první cigareta neni tvoje poslední, ani zdaleka. Just saying.

Ten první sex moh ještě trochu počkat. Já vim, že je to prd platný řikat, ale fakt to nebude stát za to a navíc tenhle kluk je fakt vůl.

Každopádně stát za to to nebude moc ani příště, sorry.

Nemíchat, nemíchat, nemíchat. Achjo. Budeš potřebovat u postele kýbl.

Týhle party se nedrž. Já vim, že ti teď přijdou děsně moderní a buhvíco, ale za půl roku na to přijdeš sama.

Za timhle rozhodnutim si stůj, sice ti za pár let zlomí srdce, ale bude to stát za to, a srdce se zahojí, vopravdu.

Nečuč furt do toho mobilu. I když to fakt sedí od někoho, kdo to dělá i teď, co?

Máma má pravdu. Skoro dycinky.

Představuješ si to stěhování trochu jako Hurvínek válku, připrav se na to, že budeš dřít bradou o zem.

Hezkej pocit rozfofrovat takový prachy za večer, škoda, že by se ti ty peníze už za měsíc hodily.

Ne, tenhle taky ne.

Vodka s džusem? Bezva nápad, aspoň konečně poznáš, co je to kocovina.

Nepiš mu. Nepiš mu. Nepiš mu.

Tohle je tvoje věc, to jseš ty, tak si do toho laskavě nenech kecat. Necháš, ještě mockrát. Než se začneš pomalu učit na to kašlat.

Zkus bejt občas míň nesnesitelná, dík.

Každou blbost, která tě napadla, stejně udělej. To bych tady pak neměla komu radit a mě to baví dělat zpětně chytrou.

Trapnost situace časem docela zmizí, ta bžunda zůstane, takže neva, jedem dál!

Tu další karafu vína si rozhodně dej, mam obavu, že bez ní na ten Erasmus neodjedeš.

Přestaň se sakra furt bát!

Naposled: Dělej blbiny. Přiznávej chyby. Pij. Breč. Hrozně moc. Neboj se říct, že nemiluješ. A naopak klidně všem řikej, jak je máš ráda. Nebuď tak příšerně naivní. Nebuď tak příšerně vztahovačná. Neřeš kraviny. Prostě buď. A mysli u toho.




P.S.: Věříte na takový ty věci, že kdyby se nestalo v našem životě všechno přesně tak, jak se stalo, nedostali bychom se tam, kde zrovna jsme? Já totiž asi trochu jo.




Žádné komentáře:

Okomentovat