čtvrtek 1. prosince 2016

Kam až sahá lidská lenost

Tenhle článek měl vzniknout už tak dva tejdny zpátky. Dva tejdny ho nosim v hlavě a celý dva tejdny jeho napsání odkládám na zítra. Jasně, na kdy taky jindy, že jo?
Tim bychom měli přiznání mojí neschopnosti z krku a teď můžeme přejít na přiznání druhé. Námět tohoto článku, respektive autorství tohohle nápadu mi zcela nepřísluší. Ono to bylo tak, seděli jsme v pár lidech u piva v Trojce, to je brněnskej podnik, kde se sedí nahoře a když jdete na záchod, musíte dolu po schodech. No a vedle záchodů je automat na cigarety. Sedíme si tak nahoře a náš kamarád Pavel (výslovně si přál být jmenován, ano podepíše se vám přeochotně) že si jde koupit cigarety. Vrátil se po chvíli otráveně zpátky se slovy: ,,Ten pocit, když si vám chyběj tři koruny do malborek, takže si musíte koupit elemka." Po tom co fláknul krabičkou elemek na stůl mu povídám, že stačilo říct a ty tři koruny bych mu bezevšeho dala, načež mi odpověděl: ,,Ale já peníze mam, ale tady nahoře. Mně se nechtělo kvůli tomu šlapat ty schody. No jo, kam až sahá lidská lenost."

Potom se rozvinula taková debata, že to je bezva téma, že o tom jednou napíše knížku a tak. Mluvil ale každopádně tak, že knížku o tom napíše tak v šedesáti a tak jsem si řekla, že do tý doby času dost, že mu za tu dobu můžu tenhle nápad v pohodě vykrást.

Já jsem si totiž jenom tak letech světem prolítla, kolik věcí v mym životě dělám nebo nedělám kvůli lenosti. Pokud jste produktivní člověk, co ráno vyskočí s postele, ideálně si jde ještě před snídaní zaběhat, zpucuje zdravou snídani, odejde s náloží energie do práce nebo školy nebo obojího, za den udělá všecko, co by měl, a ještě něco navíc, k večeru si ještě ze zajímavosti pročítá knížku, na kterou má čas a v diáři má každej tejden svědomitě odškrtanej seznam úkolů, co splnil, postavte se na piedestal, já před váma smeknu. Zároveň vítejte v bažině. V bažině nás všech ostatních, co donekonečna odkládáme a nic nestíháme, přitom naše produktivita neni nijak valná. Nejíme zas tak zdravě a hodně času prachobyčejně proflákáme. Teď se ptám tý druhý části, ruku na srdce a klidně jenom tak v duchu nebo pro sebe šeptem: Co děláte nebo neděláte kvůli svý lenosti?

Já vám trošku pomůžu, ať se tomu zasmějem společně.
Pravidelně, každý ráno vstávám minimálně o hodinu pozdějc než jsem si naplánovala, budíka posunu z pravidla tak čtyřikrát. Na což se potom nabaluje, že si nedělám snídani, protože už na to neni čas.

Naprosto nesmyslný peníze už jsem za rok utratila za drobný objednávky v kavárnách mezi přednáškama, protože tam vysedávám často jenom proto, že jsem líná jít domů. A to rozhodně nemluvim o intervalech, kdy se vám chodit domů ani nevyplatí.

Menza je zpravidla strašně daleko, i když mam hlad. Nechávat si kručet v břiše kvůli tomu, že jsem líná ujít deset minut chůze, je podle mě na slušný vyznamenání za lenost. Ale mam lepší.

Pravidelně účtuju v práci pozdě, ne protože na to zapomínám, ale protože jsem líná jet čtyři stanice šalinou. Neodpovídám často na maily, protože jsem líná ťukat to do mobilní klávesnice. Doma na ně pak neodpovídám, protože se mi nechce zapínat notebook.

Jim hrozně nezdravý věci, protože jsem naprosto extrémně líná si vařit. Taky jsem dost často líná jít nakoupit, takže pak jim "co dům dal", dokud se to ještě dá považovat aspoň za improvizovanou večeři.

Nesbírám prádlo ze sušáku, pokud to nevyžaduje situace. (Což se občas bohužel týká i praní, takže pak chodim jenom v sukních, protože mi došly čistý kalhoty.)

A pak je tu věc, která je s leností podle mě spajá jako nic jinýho na světě: mytí nádobí. Znáte to, kdy večer odnesete do dřezu špinavý nádobí a řeknete si, že teď to přece nemůžete mejt, protože to musíte nechat do rána odmočit? Znáte?

Podobně bych na tom byla se žehlenim, za předpokladu, že bych měla žehlicí prkno, tim sem si jistá. Selekce typu: tohle žehlit nebudu, to se na těle vytáhne, tohle taky ne, to je z dobrý látky, na tom to neni poznat, na tomhle mi zas tak nezáleží a tak podobně.

Jsem schopná dívat se tři hodiny na seriály jenom proto, že mam knížku v kabelce a mě se nechce zvedat z postele, abych si pro ní došla.

A pak je tu ta lenost, kdy radši ležim celej večer doma, i když bych mohla jít do hospody, než abych se musela zvednout, oblíknout, učesat...
Ale to se mi naštěstí nestává tak často, protože volání do hospody je pro mě většinou silnější než lenost. Aspoň něco, no ne? <3


P.S.: Dneska výjimečně nebuďme líný a pojďme do kina třeba. Já jdu na Anděla Páně, pohádky, na to mě užije.

P.P.S.: Mohla bych dostat takový pyžamo prosim?

Žádné komentáře:

Okomentovat