pondělí 10. října 2016

Rukověť Pražáka v Brně

Smekám před všema studentama, pracujícíma, nepracujícíma i dobrodruhama, který se vydaj na cestu, sbalej saky paky a přestěhujou se do zahraničí a třeba i na jinej kontinent. Chce to obrovskou odvahu a já jí obdivuju. Ovšem, přestěhovat se jako Pražák do Brna je poněkud jiný odvětví odvahy. Kromě toho, že když v Praze řeknete, že se stěhujete do Brna, vysloužíte si plejádu nechápavejch, překvapenejch, šokovanejch a zděšenejch pohledů, stěhujete se do města, kde bude ve vašem případě fungovat presumpce hňupství. (Myslim, že tuhle hlášku mam ze seriálu Vinaři, což je možná jediná věc, která ohledně toho blábolu stojí za zmínku. Každopádně jistá si nejsem.) Jste automaticky považovaný za cajzla, arogantní existenci, co nesnáší Moraváky a divnýho pragocentristu, co nerozumí vínu. (Jo, vínu dovopravdy nerozumim.) Jenom pomalu se učíte, co říct můžete a kdy byste měli radši držet pusu a taky jak máte a nemáte něco řikat. Já mam po roce už docela slušný mimikry, ale pořád je na mě to pražství poznat. To je sice hlavně proto, že ho odmítám schovávat (což je podle mě vzhledem k tomuhle mýmu blogování evidentní), ale taky proto, že Prahu ve mně prostě schovat nejde. Mam každopádně vytipovanejch pár věcí, který se mi vyplatilo začít dělat jinak.



Když jsem se přistěhovala do Brna, ten den, měla jsem na sobě tílko s nápisem „Kde tady máte METRO?“ Sranda to byla do tý doby, než jsem v Brně vystoupila z auta. Z čehož plyne moje první ponaučení: Nemluvte moc o metru. Víte, ono je to takový citlivý téma. Že v Brně metro jako dopravní prostředek neni, vědi Brňáci stejně dobře jako vy, netřeba jim to ještě připomínat. Ale zase pozor, metro maj. Respektive Metro, noční klub, což vám moc rádi připomenou, když se před nima ukážete třeba v tričku s nápisem…no, vždyť víte.

Řikejte šalinám šaliny. Ujede vám tramvaj, ať už z pusy nebo ze zastávky, a jste jasný. Pojmenujme to například vzájemnym respektem. V Praze tramvaje, v Brně šaliny, v Bratislavě električky.

Choďte na červenou trošku míň než v Praze. Nechci dělat z Brňáků svědomitý a ukázněný slušňáky, ale červený panáčky nemaj tak na háku jako my.

Nesnažte se napodobovat brněnskej přízvuk. Řekla bych k tomu něco vznosnějšího, ale budete za blbce. Nejde nám to, stejně jako nejde Brňákům napodobovat nás.

Jezděte na Hlavas. Na rozdíl od Prahy, kde jezdíme na Hlavák.

„Hele, tak se sejdem na Český, jo?“ Ne. Scházejte se na Čáře a nejlépe pod hodinama, to vám zbaštěj mnohem spíš.

Nedělejte si srandu z trolejbusů. Je to přirozená součást brněnskýho ekosystému, pomineme to, že busotramvaj by byl mnohem lepší název. A nesmějste se ani tomu, že v aplikaci jízdních řádů jsou vedený třeba jako „TROL 32“.

Když bydlíte na Veveří, nebydlíte v centru, i když váš byt je od naprostýho středu města vzdálenej patnáct minut chůze, takže na pražský poměry bydlíte v podstatě na Karláku. Měřítko je tu jinačí, bydlíte skoro v centru.

Zvykněte si na oslovení Pražák a Pražačka. A nerozčilujte se nad tim, že Pražačka je v Praze městská část, shovívavě to přecházejte.

Špilas neni ten kostel s dvěma věžema, co vidíte z nádraží, fakt ne. A pokud jste si to mysleli, neříkejte to nahlas.

Pokud to není vyloženě nutný, neohánějte se větou „to u nás v Praze…“. Omezte viď, omezte hele a už vůbec radši nechoďte dýl.

Neurážejte se, když si z vás budou dělat srandu, nemá to smysl. A nedělejte si srandu z Brňáků, mohli by se urazit.

Nejezděte z párty taxíkem, je to pražská snobárna. Prej.

Neřikejte nočním autobusům „nočky“. Ani „rozvozy“.  Radši jezděte rozjezdem.

Po cestě z hospody si nezpívejte „Brnoo, Brnoo, buzerantů plnoo“, ani nekřičte na kolemjdoucí „Praha pičo“ ani se neptejte kolemjdoucích, kde je nebližší zastávka metra. Ostatně, ohledně toho metra jsme si to už vyřikali.

Na závěr bych ráda hodila do pléna jeden obrázek z mojí první návštěvy Brna. Bylo mi patnáct, byl večer a my jely se ségrou na koncert na Výstaviště. Aby to byla správná revolta, jely jsme šalinou na černo. Na Hlavasu jsme nastoupily a sedly kousek od toho strojku na štípání jízdenek. Spolu s náma nastoupil mladej pár, evidentně na cestě na stejný koncert a rovněž z Prahy. Na rozdíl od nás měli svědomitě jízdenku, a když si jí šla slečna označil, neohroženě pronesla nadšeným hláskem poměrně dostatečně nahlas „Jé koukej! Oni tady maj stejný cvakátka jako máme v Praze!“ Byly jsme se ségrou myslim jediný, kdo se upřímně zasmál.

A ještě uplně na závěr bych ráda podotkla, že vzdát se uplně všeho našeho bysme neměli. A tak já pořád zarytě chodim kupovat mlíko, sedám si k voknu, chci upíct bábovku a pučuju si voheň. A někdy jezdim i tim taxíkem. <3

Žádné komentáře:

Okomentovat