pondělí 10. října 2016

Rukověť Pražáka v Brně

Smekám před všema studentama, pracujícíma, nepracujícíma i dobrodruhama, který se vydaj na cestu, sbalej saky paky a přestěhujou se do zahraničí a třeba i na jinej kontinent. Chce to obrovskou odvahu a já jí obdivuju. Ovšem, přestěhovat se jako Pražák do Brna je poněkud jiný odvětví odvahy. Kromě toho, že když v Praze řeknete, že se stěhujete do Brna, vysloužíte si plejádu nechápavejch, překvapenejch, šokovanejch a zděšenejch pohledů, stěhujete se do města, kde bude ve vašem případě fungovat presumpce hňupství. (Myslim, že tuhle hlášku mam ze seriálu Vinaři, což je možná jediná věc, která ohledně toho blábolu stojí za zmínku. Každopádně jistá si nejsem.) Jste automaticky považovaný za cajzla, arogantní existenci, co nesnáší Moraváky a divnýho pragocentristu, co nerozumí vínu. (Jo, vínu dovopravdy nerozumim.) Jenom pomalu se učíte, co říct můžete a kdy byste měli radši držet pusu a taky jak máte a nemáte něco řikat. Já mam po roce už docela slušný mimikry, ale pořád je na mě to pražství poznat. To je sice hlavně proto, že ho odmítám schovávat (což je podle mě vzhledem k tomuhle mýmu blogování evidentní), ale taky proto, že Prahu ve mně prostě schovat nejde. Mam každopádně vytipovanejch pár věcí, který se mi vyplatilo začít dělat jinak.