čtvrtek 15. září 2016

Kávu si osladím o trochu míň

Dneska ráno jsem se vrátila zpátky v čase. Zhruba tak do třeťáku na gympl. Né, že by to ráno bylo něčim ultra specifický, né, že bych to, co dělám teď, nedělala normálně, ale někdy i z naprostý obyčejnosti vznikne záchvat nostalgie. Předem oznamuju: Budu se opakovat. Zase budu mluvit o tom jedinym, o čem mluvit můžu, aniž by měl někdo patent na pravdu. Zase píšu o tom přelomu puberťáctví a dospěláctví. A dneska jsem si kvůli tomu dokonce došla koupit sešit a tužku.

Výchozí situace je následující: Je zhruba deset, sedim na Flóře, přede mnou stojí kafe, snídaně z Mekáče a ledovej čaj z Boulevardu. Pomerančovej džus z Mekáče už došel. Na první pohled vypadám uplně všedně, při očuchání je část mýho oblečení cejtit kouřem. Dneska je to kouř táborákovej, dost dobře by to ale moh bejt kouř z cigaret. Posloupnost je jasná: večer párty - přespávačka mimo domov - brzkej ranní odchod - čas. Nevim, jak moc je to standartní, možná to tak dělám jenom já. Každopádně v podobnejch podmínkách většinou skončim v nějakym obchodnim centru, případně kavárně na snídani. Vypiju dostatek tekutin, v zrcadle na záchodě zhodnotim vizáž, provedu úpravy, který jsou nezbytný, a pak si užívám, že první plány mam až za několik hodin.

Proč zrovna třeťák... No on se totiž nesl z velký části přesně v tomhle duchu. Párty ve všední dny, nestálý přespávání, kde se dalo, kouřový oblečení a šminky v kabelce. Litry džusu z Mekáče a pekelná výdrž, protože nám to všechno stálo za to.
A já tu sedim po nějakejch třech letech a mam deja vu. Nic se totiž nezměnilo. Jenom hrajeme hru na dospěláky, ale ty rána jsou pořád stejný. Co bych tak řekla, kdybych měla vyjmenovat, v čem si za poslední tři roky připadám dospělejší?
Myslim, že poalkožízeň už mam i po dvou pivech, občas se zvládnu na spaní i odlíčit a do kafe si dávám čim dál míň cukru.
Ale jinak všecko při starym, no ne?

úterý 13. září 2016

Žádné komentáře:

Okomentovat