středa 28. září 2016

Folklór stejný, provedení odlišné

Folklór je pojem, kterej se dá chápat jako část, nebo třeba podmnožina pojmu tradice. Začínám trochu obšírně, ale pro začátek mě zajímalo, co to vlastně tyhle slova přesně znamenaj. Podle wikipedie je tradice, z latinského traditio < tradere, tedy předávat, předávání, a to nejčastěji mezigenerační, poznání, schopností, obyčejů či mravů v rámci kultury nebo skupiny. Slova se neužívá pouze v jediném významu, rozumí se jím: to, co se předává (traditum), proces předávání (tradendum), a zvyklosti, konvence, obyčeje. Folklór je zase definován jako označení pro osobité hudební, slovesné, taneční a dramatické projevy kultury integrovaných skupin obyvatelstva, například venkovského či městského; někdy je mezi folklór zahrnována i lidová výtvarná a zvykoslovná kultura. A pro zajímavost jsem ještě otevřela Ottův slovník naučný, kde tradice je podání, zvl. ústní podání čili vypravování z dob dávno minulých, jež přechází s pokolení na pokolení cestou pouze ústní, nejsouc ustáleno písmem. V širším smysle možno zahrnouti v pojem vše, co nazýváme moderním slovem folklore, t. j. nejen národní povésti a pohádky, písně a pořekadla, ale i zvyky, pověry a slavnosti, pomysly bájeslovné, ano i výtvory řemeslné a umělecké, jaké se jeví na stavbách a pod.
Pro účely toho, o čem chci psát mě asi nejvíc oslovili slovní spojení "proces předávání", "osobité projevy" a "moderní slovo folklore".

My folkloristi jsme taková banda, která se neustále dohaduje, jestli tak něco má bejt, nebo nemá bejt, jestli takhle něco má vypadat, nebo nemá vypadat, co je správný a co ještě správnější a kromě těhle všech věcí neustále diskutuje o tom, co vlastně teda je folklór a co už neni. Přirovnala bych to k politice. Máme tu silnou konzervativní stranu, která se hlasitě zasazuje o udržení tradice, potažmo folklóru, potažmo tradičního folklóru a naposledy potažmo folklórních tradic, a to v neměnné podobě. Tradice je tradice, změna, inovace a nedejbože moderna do folklóru nepatří vůbec. Pak tu máme stranu liberálů, kteří změně a vývoji neříkají ne, s tradicí a folklórem pracují jako se stále se vyvýjejícím organismem, dělají věci jinak, přizpůsobují zvyky novým návykům a nebrání se novotám. A pak jsou samozřejmě ještě všichni ti, kteří se udržují názorově někde mezi, uprostřed. Tohle je jasné "politické spektrum". Ale potom se tu pohybuje ještě jedna část folklórní populace. Část, která si to začala dělat úplně po svym.

Jsou to ti, který přišli a z nepřebernýho množství pokladů v tý obrovský truhlici folklóru si vybrali to, co se jim líbilo a udělali si z toho vlastní osobitý projev. Ze strnulý tradice, která oslovovala jenom úzkou a specifickou skupinu lidí, tedy folkloristy, udělali něco, co by se dalo nazvat moderním folklórem. Celý to potom strčili pod nos všem těm, který o tom, co je folklór neměli šajna, nebo si mysleli, že je to nuda/ŠlágrTV/lidi pouze 70+/trapas/divný oblečky. A udělali to hlavně v době, kdy folklór, kterej skalní folkloráci hrdě žili, pomalu umíral. Ať se nám to líbí nebo ne, byla by to bývala labutí píseň, lidová kultura byla, a nebudeme-li optimisti, pořád trochu je, pro masovou populaci nezajímavá. A tak místo dohadování o tom, jestli se v tom či onom tanci má našlapovat na špičku nebo patu, nebo jestli tahle výšivka je správně vínová nebo cihlově červená, tihle z našich řad začali proces předávání. A ne jenom vyvolený skupince lidí, všem. I těm, co nevěděli, jak vypadá cimbál.

Všechny tyhle projekty a snahy se pokouší zaštiťovat pojem folklorismus. V případě tohoto pojmu je wikipedie překvapivě výstižná. Folklorismus se pojí se slovem folklor, od kterého byl odvozen, avšak jeho význam je jiný a označuje život lidové kultury v jiném prostředí než v původním. Je to tzv. druhotný život folkloru, případně folklor z druhé ruky. Dále potom je to existence, využití, adaptace a přeměna tradičních lidových prvků do nového kulturního a společenského prostředí. Folklorismus se v tomto novém prostředí rozšiřuje do větší části kultury, tzv. masové kultury. K tomu mu pomáhají masmédia neboli hromadné sdělovací prostředky. 
Z tohohle se může zdát, že je to úplně jasný, že je to konkrétní definice a je to vlastně výbornej pojem pro všechno to, co tu následně uvedu. Jenže problém nastává v momentě, kdy nositel folklorismu tak již není z původní tradiční lidové kultury. Badatelé rozdělují folklorismus na přímý a nepřímý.
Folklorismus přímý v přirozené komunikaci napodobuje nebo nahrazuje autentické folklorní jevy, folklorismus nepřímý je svázaný s moderními médii a jejich okamžitým, širokým dopadem v oblasti umění i v každodenním životě. Z čehož se dá v podstatě říct, že pod folklorismus můžeme nacpat taky veškerý folklórní festivaly, soubory, uměle obnovený nebo udržovaný tradice a tak podobně. Došli jsme teda k tomu, že to celý tohle škatulkování neni úplně snadný, v jedný věci je ale folklorismus důležitej: Znakem folklorismu je jeho cílené uchovávání a další rozvíjení.

To je totiž přesně to, díky čemu folklór žije a bude žít dál. Jedině v případě, kdy všechnu tu krásu lidový kultury někdo ukáže těm, který jí nikdy neviděli. A způsobem, kterej bude zajímavej pro větší masu lidí. A že to někdo dělá a že se jim to navíc daří, dokazuje pořád se zvyšující počet různejch projektů, akcí, konceptů a nápadů. Ani z daleka neznám všechny, ale pár jo a všichni si mě získali na první dobrou.

Velký pole působnosti nabízí pochopitelně hudba. Lidový melodie jsou mnohdy neskutečně zajímavý a když se například zahrajou na jiný nástroje a vůbec úplně jinak, vznikne něco geniálního. Tohle například moc dobře ví Čechomor, kterej je dneska známej široký veřejnosti. Lidovou hudbu jinak ale pojaly i jiný uskupení. Jmenovat by se slušelo určitě Hradišťan v čele s Jiřím Pavlicou, anebo uskupení, který jsem poznala na doporučení kamaráda, Ponk a jejich úžasná muzika prezentovaná jako postfolklór. Zmínit samozřejmě musím si cimbálovou muziku Harafica, který to zas pojali opačně. Vzali si nástroje a přijeli do vyhlášenýho nočního klubu v Brně zahrát Michaela Jacksona.


"Na folkloru jsme vyrostli, proto je pro nás práce s lidovými motivy velmi přirozená, intuitivní. Navíc je to práce s těmi nejlepšími, desetiletími až staletími prověřenými hity, jelikož špatná píseň by mezi lidmi takovou dobu nepřežila."
- Kuba, Ponk


Obrovskej boom nastal v odvětví módním. Lidová kultura je nekonečnym katalogem barev, střihů a předevšim ornamentů a výšivek. Totéž si uvědomila spousta umělců a tvůrců, který měli prostě dobrej nápad. A právě ta velká rozmanitost motivů zaručuje i rozmanitost produktů, který vznikaj. Ráda bych tady zmínila Ateliér líšky hrdzavej, což je holčina, která vyrábí nádherný handmade výrobky. Dál pak designerská značka FakeFolk vyrábějící různý krásný kousky oděvu inspirovaný slovenskou lidovou kulturou. Folksofie zase představila úchvatnou kolekci inspirovanou různými lidovými motivy.


"Hlavnou myšlienkou značky je vytvárať originálne kusy, ktoré sú inšpirované tradičným ľudovým odevom. FakeFolk takto vytvára cestu, ako sa identifikovať v globalizovanom svete, ktorý sa čoraz viac prevaľuje. Aby sme si nemuseli kupovať len veci nórskych a aztéckych vzorov. Takže určite je dôležité oceniť krásu všetkého čo naši predkovia vytvorili a doniesť ju na výslnie, aj keď už v iných formách a smeroch. Oceniť ich estetické oko, ktoré dokázalo nielen krásne kombinovať vzory, ale aj farby, materiály a pod, pričom svojimi rukami dosiahli vysokú umeleckú hodnotu a preto je namieste hovoriť o ľudovom umení. Toto umenie je pre nás v súčasnosti identifikácia, či vymámenie sa z globalizovaného sveta."
- FakeFolk 

Ateliér líšky hrdzavej

FakeFolk

Folksofie


"Používam ľudové motívy hlavne pre to že mám rada kvetinové vzory a krásne sa dajú kombinovať s jednofarebnými látkami a tiež ma na nich fascinuje ten historický nádych."
- Jaroslava, Ateliér líšky hrdzavej



Folklor Moderní Slovácko zase vsadil na zajímavě stylizovanej ornament tištěnej na šátky, halenky a jiný kousky oblečení. A na závěr "módní rubriky" samozřejmě nemůžu zapomenout na Trika z Kyjova, který taky vsadili na tisk lidovejch výšivek a zpracovali spoustu regionů na trička a nejen na ně, krom jiného vyrobili i šaty a plavky, který jsem dokonce měla tu čest s nima fotit, a tak podobně.

"Myslím si, že je třeba mít svoje "kořeny i křídla". Nezapomínat na pevnou půdu pod nohama, ale zároveň přijímat i to nové. Folksofie se snaží brát si od všeho to dobré, jít vlastní klidnou cestou a tvořit v souladu se svým přesvědčením. Tradice je pro mne moje rodina, vesnice, čtyři období a radost i těžkost života. A křídla mi rostou vždy, když cestuji, vidím nádherné nové funkční věci a potkávám vše co přináší inspiraci."
- Petra, Folksofie

Folklor Moderní Slovácko

Trika z Kyjova

Trika z Kyjova

"Ve folklóru žiju. Od malička. Pocházím ze Slovácka, z rodiny, kde je "normální" si při práci zpívat. Rodiče a můj bratr jsou muzikanti a zpěváci. Já jsem začala malovat. Na vysoké škole mě toto téma oslovilo a absolvovala jsem s diplomovou prací Barevný Bzenec. Obrazy byly o tradicích, slováckých písničkách, typických tancích, cimbálových muzikách, ale i o krajině, vinohradech, polích a mizející tradiční lidové architektuře. Toto téma zpracovávám dodnes, protože je pro mě nejkrásnější a nejsilnější. Nejvíc to cítím při přesunech do Prahy, kde žiju teď."
- Lenka Jurečková


Ale nejen hudba a móda nabízí "alternativní folklór". Když se podíváme na obrazy Lenky Jurečkové, vidíme v nich krásu, barevnost a atmosféru tradice. Kromě jiného taky spolupracuje s výše zmíněnejma Trikama z Kyjova a ta spolupráce stojí za to.
Úžasnou uměleckou inspiraci lidovými motivy můžeme vidět taky v práci Adri z Rooster tattoo, která si právě na výšivce vytvořila svůj osobitý styl.

"To, že cimbálovka nemusí hrát jenom lidovky, jsme si ověřili před pár lety, když jsme začali spolupracovat se Slováckým divadlem. Vznikly z toho pravidelné letní a zimní jízdy s Haraficou a herci, které měly a mají u diváků velký úspěch. To byl pro nás signál, že si můžeme dovolit rozbít klasické dogma, že se musí hrát Vínečko bílé v kroji, jinak budou lidi nespokojeni. Já mám rád folklórní písničky, ale vůbec se nebráním něčemu zajímavějšímu, modernějšímu a hudebně i aranžérsky inovativnímu."
- Martin, Harafica


Lenka Jurečková

Adra, Rooster tattoo
Adra, Rooster tattoo


"Ma baví neskutočná rozmanitost tých motivov, dajú sa výborne upravit do rôznych súčasných foriem, ktoré ale zároveň vycházdajú z tradicie. Ak osobnej, - dedicstvo po babke, prvok z vlastneho kroja a podobne - tak aj objektivnej - celková kulturná identita. dajú sa upravovat, no napriek tomu si zachovávajú svôj charakter a rozpoznatelnost."
- Adra, Rooster tattoo


Tímhle vším jsem zmínila mě známý věci, který můžeme buď poslouchat, nebo si je vzít na sebe. Poslední věcí, o který chci mluvit je místo, kde tohle můžeme spojit všecko do kupy a tím je Folklórní Mejdlo. Koncept je velice podobný předchozím projektům, tedy přiblížit folklór širší skupině lidí. Tvůrci Folklórního Mejdla nám ukázali, že beseda u cimbálu může bejt vyhlášenou párty, o který se bude psát i mluvit, že může bejt fenoménem a může mít klidně natočenou upoutávku na elektronickou hudbu.



"Veselic u cimbálky a tanečních škol se děje hodně (a to je dobře!), ale většina z nich má za cíl zachovávat tradice. My je chceme tvořit. To čemu dnes říkáme folklor je vlastně zakonzervovaná tradice cca z 50. let. Kroje už se nemění, nevznikají nové tance. No a na Mejdle si právě můžete dělat co chcete. Vzít si na sebe krojovou součást a k ní snapback. Můžete místo tance prostě jen tak skákat, jak na rockovém koncertě. Od cimbálu zní hlavně folklor, ale občas někdo uštědří nějaké country, jazz nebo pop. Nikdo tu nikoho neprudí s tím, jak by se co mělo a nemělo. Folkorní mejdlo je ostrůvek, kde folklor ještě žije a tvoří se."
- Eliáš za Folklórní Mejdlo

Člen konzervativní strany folklórní zakroutí hlavou a zamumlá si možná: Provokace? Vůbec ne. Právě díky všem těmhle iniciativám zůstávají folklór a tradice živy, možná i trošku jinak, svym druhym životem. Díky nim se krása folklóru ve všech jeho podobách šíří dál a po cestě oslovuje větší množství lidí. Odkaz dob dávno minulých, jak se dočítáme v Ottově slovníku se adaptoval na současnost a dále se rozvíjí. A na nás je, abychom to podporovali. Bylo by od nás totiž příšerně sobecký, kdyby jsme celej folklór zavřeli do vitrýny v muzeu a chodili se na něj jenom koukat, místo abychom ho vzali ven a ukázali ho světu.



Tady je seznam všech projektů, který v textu zmiňuju:

Ateliér líšky hrdzavej: https://www.facebook.com/atelierliskyhrdzavej/?fref=ts
Adra: https://www.facebook.com/AdaTattoos/?fref=ts
Čechomor: https://www.facebook.com/%C4%8Cechomor-official-106556536050793/?fref=ts
FakeFolk: https://www.facebook.com/fakefolksk/?fref=ts
Folklórní Mejdlo: https://www.facebook.com/fmejdlo/?fref=ts
Folklór Moderní Slovácko: https://www.instagram.com/folklor_moderni_slovacko/
Folksofie: https://www.instagram.com/folklor_moderni_slovacko/
Harafica: https://www.facebook.com/Harafica/?fref=ts
Hradišťan: https://www.facebook.com/hradistan?fref=ts
Lenka Jurečková: https://www.facebook.com/l.jureckova/?fref=ts
Trika z Kyjova: https://www.facebook.com/trika.zkyjova.cz/?fref=ts
Trio Ponk: https://www.facebook.com/ponktrio

 
P.S.:  V době, kdy jsem tenhle článek uzavírala, mi od kamarádů pořád chodili tipy na další a další projekty, výtvarníky a umělce, takže tenhle výčet je jenom obrovsky subjektivní výcuc z toho, s čím jsem měla čas a příležitost se seznámit osobně! Budu se moc těšit na další objevy, který mě v tomhle odvětví ještě čekaj! Pro všechny zmíněné i ještě neobjevené, díky za to, že děláte, co děláte! <3

Žádné komentáře:

Okomentovat