neděle 21. srpna 2016

Jsem slabej ročník, devadesát

Nejsme ani moc starý na to, abysme mohli řikat, že jsme starý, ale ani moc mladý, abysme necejtili, že už tak mladý nejsme. Jsme ty, co pohoršeně kroutěj hlavama nad teenagerama, co se s nejnovějšíma modelama smartphonů houfujou v obchodních centrech a taky ty, co se pobaveně chechtaj nad tim, jak naši rodiče neuměj používat smajlíky na facebooku, tak jako my. Nezažili jsme Revoluci a některý z nás už ani Československo z kočárku. I tak se cejtíme bejt tomu pořád tak nějak blízko. Jednou rukou držíme walkmana a v druhý ruce smartphone.

Docela dlouho nás ráno, když jsme měli vstávat do školy, budil budík, kterej vám trvalo dlouho nastavit tak, aby zvonil přesně ve vyžadovanou minutu. První telefon přišel tak ve třetí třídě. A všichni jsme záviděli těm, co měli barevnej displej. Hráli jsme na nich Bounce a Space Impact a baterka nám i tak vydržela tejden. Po škole jsme chodili na kroužek počítačů. Učili jsme se tam zapnout internet. Doma jsme měli internet přes telefonní linku. Pevnou linku, na který nebylo zatim vidět jméno ani číslo volajícího. U počítače nám ležely diskety, který i pro nás už byly trochu retro. Na operačním systému Windows 98 jsme hráli karty. Naše první sociální síť byla Alík.cz. U holek možná ještě virtuální stáj Ufonek. Ve Wordu byl největší hit nadpis ve stylu word art a víme moc dobře, kdo byl pan Svorka.

Do školy jsme nosili bužírky a neustále z nich něco pletli. Sbírali jsme skákací fazole a doma v šuplíku jsme měli album na samolepky Pokémonů. Když jsme byli uplně malý, vážně jsme koukali na Teletubies. Měli jsme hopíky a skoro nejoblíbenější hračka bylo Tamagoči. Vždycky jsme chtěli takový ty lízatka, na který se dalo pískat. Jako mladý slečny jsme si kupovali časopis W.I.T.C.H. Měli jsme diskman, to byla novinka a cédéčka oblíbenejch zpěváků a zpěvaček jsme si občas půjčovali v městský knihovně. Případně jsme si nahrávali písničky na kazetu z rádia. Empétrojka byla následně technologickej průlom. Pamatujeme si starý metro s koženejma sedačkama a přemlouvali jsme rodiče, abysme si půjčili na večer nějakou kazetu ve videopůjčovně.

Ve škole jsme si posílali po třídě psaníčka a psali jsme je gelovkama, což pro nás nebyly umělý nehty, ale třpytivý tužky, co musel každej mít. Pořád jsme skládali nebepekloráj a milovali jsme takovou tu do kotouče zatočenou žvejkačku Hubba Bubba, kterou jsme dokázali sníst klidně celou na posezení. O přestávkách ve škole jsme vyměňovali samolepky se strategií burzovního makléře. Jako svačinu jsme měli sýr a křup, což byla velká novinka na trhu. Nakupovat jsme chodili ještě do Delvity nebo k Meinlovi. Doma jsme měli myš s kuličkou a učili se nazpaměť naše icq číslo stejně jako telefonní. Rozhodil nás update facebooku, díky kterýmu jsme se přestali stávat fanoušky. Na další díl knižní série Harryho Pottera jsme museli čekat a všichni jsme koukali na Fox Kids.
Tak co jsme?

Pro hlubší nostalgii a sentimentalitou bude tento text doplněn ilustracemi.





























1 komentář:

  1. Krásný článek, jsem asi v podobném věku, byť se na mém rodném listě skví ještě Československá socialistická republika (narozen na konci 80. let). Za mě ve třetí třídě (druhá polovina 90. let) nemělo mobil velké procento rodičů natož děti a barevný mobil snad ani neexistoval, když jsem chodil do třetí třídy byly černobílé mobily, s takovou tou anténkou. Skákací fazole, hopíky ani neznám, za nás ve škole letěly kartičky hokejistů a pak Pogy, Pokémoni už mě taky tak nějak těsně minuli, ale mladší sestra měla batůžek s Pikaču. Teletubies když jsem byl malé dítě také neexistovali, já jako malé dítě pamatuji pohádkový pořad Kuřátka (starší a lepší obdoba Kouzelné školky), uváděla je Dáda Patrasová, Naďa Konvalinková a Štěpánka Haničincová, nejvíce jsem měl rád Kuřátka, když je uváděla Štěpánka Haničincová (byla skvělá a s dětmi to umměl a vyrostla na ní i generace mých rodičů)a pak Naďa Konvalinková, Dádu v růžovém oblečení s žížalou Jůlií a kosáky jsem moc nemusel, ale taky to ušlo, pak jako dítě pamatuji na klasické Disneyovky a na Magion (dávali ho ve čtvrtek a byly tam pohádkové seriály, jako Willy Fog, Byl jednou jeden člověk, Skippy apod, taky jsem rád koukal na soutěž Hip Hap Hop, tam na konci pořadu musel výherce odpovědět na otázku, když se odpovědělo dobře padaly na něho kuličky a když špatně tak na něj zapršelo. Pak jsem taky koukal na seriál Vražedné pobřeží s Nickem Slaughterem, to jsem tehdy jakožto kluk miloval a nenechal si odpoledne po škole skoro žádný díl ujít. Jinak žvýkažku Hubba Bubba v kotouči, pískací lízatka a pak ještě žvýkačky Pedro, žvýkačky s tetovačkou a žvýkačky, které vypadali jako cigarety jako dítě pamatuji. A fox Kids, taky neznám, jinak psaníčka se za mě taky ve škole posílali a pak byl obrovský hit mezi děvčaty skákat gumu...

    OdpovědětVymazat