středa 6. dubna 2016

Jak bylo aneb Pražanda na turné

Já bych vám hrozně chtěla říct, jaký to bylo. Ale mam intenzivní pocit, že když se to budu snažit převyprávět slovo od slova, bude to mít stejně efekt, jako kdybyste se dívali odněkaď hodně z dálky a rozostřenym dalekohledem do Narnie.
Ale mam milion fotek, tak vám to zkusim aspoň co nejdetailněji ukázat. Pokud možno nerozostřeně.

Pod některejma fotkama jsou popisky, takovej snadno přehlídnutelnej detail, co by vám možná moh uniknout, tak jen pro IŇFO.

Faktem je, že až budete mít všeho naprosto po krk, budete trpět lehkou ponorkou z každodenní reality a stereotypu, jeďte s pankáčema na turné. Samozřejmě za předpokladu, že vám nevadí, když se někdy osprchujete až po pěti dnech, protože sprcha a taky teplá voda jsou na takovym turné zboží často nedostatkový. Já jsem se k tomuhle turné dostala přes Adactu, slovenskou crust punkovou kapelu (očíhnout si je můžete tady: ADACTA NA FACEBOOKU anebo tady: ADACTABAND.BANDCAMP.COM) a k Adactě jsem se zase dostala přes ségru, kytarista z kapely je totiž její přítel. Takže prostě takovej family trip. Když jsem odjížděla z Brna, pršelo, byla děsná zima a já měla k tomu ještě mokrý džíny, protože mě číšnice v restauraci, kde jsem ještě před tím byla na obědě, polila pivem. Myslim, že echtovní začátek, známka punku.




Bráníčky na cestu, tahle fotka je ještě z Prahy.





V Liberci jsme hráli v klubu Azyl s finskou kapelou Pelkotila.

















Ráno se musel podniknout důležitý nákup a pak už jsme mohli vyrazit na Berlín!













Tohle je Köpi v Berlíně. Tam jsme hráli a spali. Focení striktně zakázáno. (Je to rebel!)






Tady jsem byla jak dítě v hračkářství!



<3





















Po Berlínu následovala první cesta trajektem - přejezd do Dánska. Jeli jsme z Rostocku a já na najížděcí rampě zjistila, že platnost mojí občanky skončila čtrnáctýho března. Takže od tý chvíle byly hranice tak trošku adrenalin. V Dánsku nás čekala Kodaň a squat Ungdomshuset, ráno po koncertu potom kodaňská čtvrť Christiania s její Green light district, ulice, kde co pár metrů postává frajer v kapuce a slunečních brejlích a prodává trávu. 


Dominanta Rostocku.






Fifty shades of grey...



Ungdomshuset.









Aspoň takto. Na Green light district se totiž samozřejmě nesmí fotit.




Copenhagen.



Z Kodaně jsme jeli do Švédska. Vždycky jsem si Švédsko představovala, jako na obrázkách co jsou v IKEE, červený domečky, švédský vlajky a tak podobně. Až po příjezdu do Švédska se ukázalo, že to tak fakticky je.
Koncertovali jsme v Örebru a další den v Göteborgu. Když jsme přijeli do Göteborgu, jako na potvoru zrovna strašně pršelo, takže jsme toho z něj moc neviděli. Aspoň jsme si dali kafíčko v teple.




To jsou záchody na dálnici.









 
Jediná fotka z Göteborgu. :(



Zásadní označení vozidla.



Ze Švédska jsme se přes Dánsko vrátili zase do Německa, konkrétně do Kielu. Po cestě jsme se ještě byli podívat v dánským přístavním městě Helsingor na hrad, ve kterém se odehrává děj Hamleta, v Shakespearově verzi Elsinor, ve skutečnosti Kronborg. A konečně nás potkalo krásný počasí!



Helsingor.



















Po koncertě v Kielu jsme měli day off. A využili jsme ho bohatě. V Laboe jsme se byli podívat do starý válečný ponorky, potom jsme přejeli do Haithabu, kde je veliký muzeum věnovaný vikingům a nakonec jsme byli v Lübecku, krásnym městě, kde jsou snad skoro všechny domy nakřivo.













Lübeck.


















Spali jsme kousek od Lübecku, u jedný známý a ráno se ještě šli podívat na pláž, jejíž umístění ale nedokážu nějak blíže specifikovat. Potom už jsme nasedli do auta a přesunuli se do Brém.










Brémy.



















V Brémách je úžasná část, jmenuje se Schnoor a skládá se ze spousty krásnejch baráčků. Něco jako hodněmockrát Zlatá ulička.






Děsně ráda si fotim krásný výlohy. Tohle jsou papírový modýlky!



Zadejte si do google pictures "bremen schnoor" a podloměj se vám kolena, slibuju.






Po Brémách nás čekalo Holandsko, respektive Nizozemí, konkrétně pak Uttrecht. Město, do kterýho jsem se zamilovala na první dobrou. Každá ulice je kouzelná, dejchá tam skvělá atmosféra a všichni, úplně úplně všichni jezdí na kole! (A coffeeshopy jsou taky super jináč. Bylo mi děsně líto, že se nemůžu vyfotit s jednim asi sedmdesátiletym staříkem s bílejma vlasama, co seděl uvnitř a na hlavě měl obří rastafariánskou hučku.)














Vidíte všude ty kola!?



Parta hic.






Adacta v akci.



Po Uttrechtu následoval Hannover. Ten jsme bohužel neměli šanci nijak projít, každopádně klub Stumpf, ve kterým jsme hráli, je přímo v kampusu nádherný Leibnizovy univerzity. (Oficiálně jako debatní klub o Karlu Marxovi, hehe.)






Po Hannoveru jsme před sebou měli jenom Drážďany. Příjemnej squat na okraji města a super koncert, ze kterýho se už ale všichni těšili domů, odjížděli jsme ještě v noci.









Domů jsem dorazila v sedm ráno. Unavená, špinavá, natěšená na sprchu(!) a vlastní postel(!), na kravský mlíko, co si dám s cornflakama, až se probudím (deset dní veganský stravy udělá svý) a na kufru, co jsem ho táhla v ruce mi seděla obrovská ufňukaná deprese.

Faktem je, že až budete mít všeho naprosto po krk, budete trpět lehkou ponorkou z každodenní reality a stereotypu, jeďte s pankáčema na turné. A připravte se na to, že srážka s realitou po návratu bude váš osobní velkej třesk.



DÍKY!

Žádné komentáře:

Okomentovat