neděle 24. dubna 2016

Další budou ve třiceti

​Tuhle větu přidala moje kamarádka k přání, že si mam užít kulatiny. Nejdřív jsem si myslela, že jsou jubilea s nulou na konci děsně přeceňovaný. A maličko si to myslim pořád, ale přece jenom. V deseti jste štěstim bez sebe, protože na dortu máte konečně dvě cifry a všichni vám řikaj, že teď už jste velká holka/kluk. 
 
Což vám pak budou řikat ještě v patnácti a osmnácti, anebo když budete mít štěstí, tak každej rok. Ve dvaceti se změní formulace, že byste teda přece jenom konečně už fakt mohli bejt velký holky/kluci. A možná se o vás nenápadně otře pocit, že teď už by to mohlo bejt fakt na vážno. Mě poklepal na rameno, tak jsem mu řekla, ať počká. 
A objednala si další drink.
Slavim narozeniny dlouho. Je přece škoda to nechat na jeden den v roce. Letos se to vytáhlo na rekord, deset dní. Neřikám, že v kuse, ale prostě tak nějak dlouho trvalo, než jsem teda byla ochotná přestat řikat, že si otvírám pivo, protože mam narozeniny.
Ohlíží se někdo ve dvaceti za životem?
Má cenu něco shrnovat, hodnotit, sentimentálně vzpomínat na věci dávno i nedávno minulé?
S notnou dávkou nadsázky a dvacetiletý pseudodeprese by se ze současnýho pohledu a především ze srovnání stavů "bylo" a "je" dalo vyvodit, že takzvanej zlatej věk už minul. Nejsem ovšem tak naivní, abych si myslela, že už nič nebude dobré. (Haha.) (Kdo první haha nepochopil, přeskočte obě závorky a nedělejte si s tim hlavu.)
Vždycky když se řešili věky, ať ty občanský nebo ty dějinný, byl věk s nulou/nulama na konci chápanej jako přelom. Vždyť to máte na přelomu patnáctýho a šestnáctýho století nebo na přelomu dvou dekád. Tak proč by to třeba nemoh bejt přelom mezi dobrym a ještě lepšim?
A nebudu vám řikat, že je to to, co jsem si přála při sfoukávání svíčky na dortu, ještě by se mi to pak nemuselo splnit.
Takže jo, je mi dvacet. Už nejsem teenager, věkem aspoň. A moře jsem viděla tolikrát, že už jsem to přestala počítat. Do čtyřech destinací jsem letěla letadlem. S velkopanskym gestem můžu říct, že v nohách mám už tisíc mil. A nepřestávám za to bejt každou minutu vděčná. Poznala jsem nespočet skvělejch lidí. A spoustu jsem se toho za těch dvacet let naučila. Třeba číst a psát, heč. Měla jsem deset mobilních telefonů a dvakrát jsem milovala k zbláznění. Hodně mockrát jsem měla zlomený srdce, prvně myslim ve školce. Hodně jsem plakala nad rozlitym mlíkem, mnohokrát mi utekla polívka a jednou jsem spálila vajíčka na troud. Byly ve skořápce. Jsem studentem pátý školy, mam jednu maturitu, jeden řidičák a neplatnej pas.
Summa summarum je to většinou šťastná holka, co se těší na to, co bude.
Živote, překvap mě.*

P.S.: V tom moři jsem se koupala ale jenom pětapůlkrát, počítáno na zájezdy. Jednou to totiž bylo v džínech a tričku, proto půl.
P.P.S.: A jednou bez plavek.
 
* Tahle věta se dá volně přeložit jako: Pravou nohou do průšvihu. Nebo by se k tomu taky hodila fráze, kterou řiká můj kamarád: Když do pekla, tak na pěkném koni.

Žádné komentáře:

Okomentovat