středa 16. března 2016

Dospívání = sin(x)

Jsem emancipovaná žena, jsem dospělá a děsně samostatná.
Předevčírem jsem se před praním mojí oblíbený nový sukně koukla na cedulku, jak se má prát a přesně podle toho jí vyprala. A celou tu pračku zapnula v osm ráno, než jsem odešla do školy. V kavárně si už nedávám latté ale espresso lungo a všecko si píšu do diáře. Volám a řeším věci s mym telefonnim operátorem a občas zajdu do banky, pozdravím, udělám klap klap klap podpatkama po mramorový podlaze a potom hovořím se svým asistentem.

Ale myslim, že mnohem víc než jsem dospělá, dospělá nejsem.
Ten člověk, co pubertu česky nazval obdobím dospívání, podle mě neměl pravdu.


Dospívání je to, co je teď. Období, kdy ta dospělost v nás občas ustoupí střeštěnýmu puberťákovi. Anebo ten střeštěnej puberťák občas ustoupí tý dospělosti. To si nejsem jistá.

A taky se nemůžu rozhodnout, jestli se mi to vlastně líbí. Nevim jak vám, ale mě pořád zůstává v hlavě ten obraz dospěláků odněkud ze školky. Dospěláci jsou ty, co uměj všecko vyřešit tím, že někam zavolaj nebo zajedou. Vědi vždycky, co maj koupit v obchodě a nezapomínaj přitom na pytlíky do koše. Nesou celou zodpovědnost za všecko na svejch bedrech a vypadaj přitom, že neni těžká. A vstávaj do práce, i když se jim nechce. A odcházej z baru v deset, protože "Já už musím, omluvte mě!"

Vim už dneska dobře, že to tak úplně neni. Ale asi to někde ve mně musí furt bejt, protože podle toho usuzuju, že spíš ještě dospělá nejsem. Zapomínám na ty pytlíky.

A nejen na pytlíky. Neumim vstávat, i když vim, že musim. Většinu pracovního tejdne jim toasty. Vlastně i o víkendu. Neumim šetřit. Když mi dojde šampón, tak si týden meju vlasy šampónem spolubydlícího, než si koupim svůj. Vypraný prádlo někdy zapomenu v pračce. A na sušáku mi pak visí tak dlouho, než si z něj postupně všechno vezmu rovnou na sebe. A někdy i tejden neumeju nádobí.

A taky často chodim z hospody skoroposlední. Někdy i poslední. A panáky piju s ledem, ale pořád je to zelená. A beru si v noci spontánně taxík, abych stihla ještě jednu párty.

Bláznivě se zamilovávám a potom pláču nad neúspěchem z ukvapenosti.

A pak to dělám znova.

Dospívání je teď. Psát do diáře a hned potom odejít do baru a vrátit se nad ránem. Ráno vypnout budík a odpoledne jít klap klap do banky zařídit trvalej příkaz na nájem.

A pak znova.


P.S.: Dochází mi šampón a zodpovědnost mi připadá děsně těžká. (Před tim "a" si udělejte pomlku, zní to pak líp.)

3 komentáře:

  1. mluvíš mi z duše! miluju tuhle úvahu! ano, s pomlkou to zní líp!
    zdravim z Prahy :-*

    OdpovědětVymazat
  2. Twe proč mám pocit, že tě znám líp z tvého blogu, než z reálný tebe... Každopádně pytlíky do kose rulez. Ja uz se považuju za formálně dospělého, ale pytlíky furt zapomínám:(

    OdpovědětVymazat
  3. Já ti povim proč. Protože za mnou málo jezdíš do Brna! :D

    OdpovědětVymazat