úterý 16. února 2016

V jako Valentýn na Vsetíně

Valentýn se má, jakožto svátek lásky, trávit s osobou nejmilovanější. A když takovejch osob máte víc, je vůbec nejlepší je dát všecky dohromady. A tak jsem se třináctého února vypravila s mojí milovanou Rosénkou na Vsetín, abychom tam oslavili svatého Valentýna takzvaně jaksepatří. Byli jsme totiž hosty na představení vsetínského souboru Kotár s názvem Valentýnské putování s Kotárem přes kotáry. Teď mě tak napadá, že název představení vlastně naprosto přesně definoval to, co jsme jako Rosénka o víkendu podnikli - přejeli jsme půl republiky, přes kopce a údolí, abychom se potom mohli intenzivně valentýnsky veselit.
Cesta byla dlouhá, vyjet se muselo ještě za tmy. Na místo určení jsme dorazili po poledni, k obědu snědli kuře s rejží a pak už se svědomitě zkoušelo celé odpoledne. Já si generálku v podstatě poprvý užívala rozvalená v hledišti, protože jako byla Rosénka host Kotáru, já jsem byla takovym nenápadnym hostem Rosénky a byla jsem hrozně ráda, že si s nima můžu zatancovat aspoň to jedno číslo, což mi každopádně dávalo času habaděj. A tak jsem pozorovala a taky poslouchala a dmula se pýchou, když jsem tu a tam zaslechla chválu, jak se Rosénka líbí.
Zkoušelo se až do večera, my jsme následně vyrazili na guláš, co byl k večeři, a potom už malovat, líčit, zkrášlovat, načesat a obléct do krojů. V půl osmý večer to mohlo celý vypuknout.
První polovinu představení jsem neviděla, během ní jsme pomáhali a uklidňovali všecky, co se potřebovali střelhbitě převléct z kroje A do kroje B. Posledním číslem před přestávkou byla naše slivfonická báseň Má chlast, po který se všechny rosénčí švestičky nasáčkovali do fotokoutku ve foyer. Tu fotku ještě nemám, ale tešim se na ní.
Po přestávce už jsem se za oponu nevrátila, místo toho jsem druhou polovinu trávila u zvukařskýho a osvětlovačskýho pultu, to abych pomohla se zvukovou a světelnou režií při našem čísle Parádní funus. Skvělý na tom bylo to, že jsem díky tomuhle úkolu viděla celou druhou půlku hezky jako divák, přímo zprostřed. A přiznám se, že jsem se našim číslům smála, jako bych je viděla úplně poprvý, a číslům Kotáru, jako bych byla jejich největší přespolní fanynka. A rozhodně to nemělo nic společnýho s tou sklenkou vína, co jsem si vzala sebou, aby jí nebylo smutno.
Když jsme se na konci představení doklaněli, dopředali dary a dotleskali si navzájem, šli jsme se vzájemně družit do přilehlého baru Tři opice. Taky jsme, my holky z Rosénky, dostali od našich rosénčích kluků kytičky a každá úryvek přebásněný písničky od Báry Polákový "Kráva", což bylo úplně kouzelný.
"Tady máš kytku na Valentýýýna!"
My jsme to klukům oplatili v podobě půlnočního překvapení ve dvě ráno, když jsme lehce poodhalené ve spodních krojových součástkách zatančili na Nafrněnou. Prostě to byla párty, co vám budu povídat. Já osobně šla spát...no tak akorát, abych stihla snídani.
Na valentýnské ráno už jsme nakládali zavazadla a pomalu vyrazili domů. Po příjezdu jsme ještě vyhověli žádosti vedoucí Kotáru, abychom dali vědět, že jsme v pořádku doma. Dali jsme. Všichni do jednoho a hlavně každej zvlášť.
Ten víkend byl tak bezva, že aspiruje na jednoho z nejlepších Valentýnů, co můžete prožít. Měli jsme tu čest ho oslavit se skvělym a přátelskym hostitelskym souborem. Já moc doufám, že se potkáme ještě při nějaký další příležitosti slavení, protože děcka z Kotáru jsou hrozně fajn! A taky jsme si to moc užili spolu navzájem, aspoň já teda maximálně!
Takže Rosénko a Kotáre, vy jste moji letošní Valentýni!

P.S.: Zatím jinej zdroj fotografické dokumentace než tydle selfíčka nemam. Tak aspoň ta autentika.



























Žádné komentáře:

Okomentovat