neděle 21. února 2016

Jedna věta denně #2

Od posledně uplnyulo něco přes tři tejdny a já mam sepsanou další várku vět. Musim říct, že mě to hrozně chytlo, protože je skvělý přemejšlet, co zrovna z každýho jednoho dne zachytit do jediný věty. Někdy je toho tak moc, že nakonec stejně napíšu nějakou úplnou nepodstatnou blbost, ale to je podle mě přesně to kouzlo tohohle projektu. :)



30.1. Mam skvělej tip, namátkovym výběrem jsem si ze seznamu doporučený četby na pondělní zkoušku vybrala knížku, která má devadesát stránek.

31.1. Pravěk je období, jehož jednotlivý části nejdřív dělíte podle toho, kdo vypadá míň jako opice, potom podle toho, jak kdo mlátil s pazourkem, a následně podle toho, co kdo kreslil na hrnce.

1.2. Zamilovala jsem se do obrázku, co je na zdi v Lokálu na Kozí.

Vypadá nějak takhle.

2.2. Ve filmu Ženy v pokušení jsem se nejvíc ztotožnila s babičkou Vilmou.

3.2. Střídaj se mi tu návštěvy kamarádů a kamarádek, každej den někdo jinej, nevim jestli si připadat jako celebrita, nebo spíš jako hotel.

4.2. Jsem hrozně moc hrdej pražskej student Masarykovy univerzity.

5.2. Dnešní den začal návštěvou nemocnice a skončil rozhodnutím přihlísit se na Erasmus (a teda ještě párkem v rohlíku na Český, aby se neřeklo).

6.2. Shrnula bych to asi následovně: sluníčko, dobrá nálada, práce, i tak dobrá nálada, hrozně moc dobrýho jídla, pár skleniček výbornýho vína a život jak má bejt.

7.2. Za dva měsíce mi bude dvacet a taky vim naprosto přesně, co jsem dělala loni touhle dobou.

8.2. Někde na úžasně klikatý okresce mezi Brnem a Českejma Budějovicema mi řidič doporučil: Jestli máš strach, tak si dej šátek přes oči, je to pak větší sranda.

9.2. V pět ráno odjezd z Českýho Krumlova; tý pani, co mi v Praze v Mekáči udělala kafe, jsem málem dala pusu.

10.2. Alkohol v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství, dvě decky vína co patnáct minut jsou podle mě naprosto vyhovující.

11.2. Je hrozně zvláštní jít na návštěvu do svý bejvalý školy rok po maturitě a na chodbě nikoho neznat ani od vidění, připadám si pak děsně stará.

12.2. Domácí polívka, bagely, divadlo Palace - inscenace P.R.S.A. a vůbec den na 1- (to mínus za to, že ty červený lodičky v Janisu nebyly ve slevě).

13.2. Moje dnešní předsevzetí je stihnout zítřejší snídani.

14.2. Neděle je od slova nedělat a Valentýn bude mít určitě něco společnáho s válením, hodlám se tim řídit, lehnu si do postele a pustim si film Na svatého Valentýna, aby to byla trochu romantika.

15.2. Nudadunanůďolůďonudárium (jsem na školení).

16.2. Teď jsem to poprvý řekla nahlas a zní to fakt divně: Mam iPhone.

17.2. Už jsem zažila leccos, ale vrstvou sněhu a chumelenicí jsem v plesovejch šatech a lodičkách ještě nešla.

18.2. Do jistý míry je vlastně děsná pohoda ležet odpoledne doma s pomyšlením, že jdu do práce až za sedm hodin.

19. 2. I v šest ráno, když leje a jsem tu jenom na tři hodiny, tu Budapešť miluju stejně jako už rok a půl.

20.2. Stojíme v Pardubicích na nádraží, máme prej porouchanou mašinku, moc se neví, kdy se zase rozjedeme a já vim, že poslouchat cizí rozhovory se nemá, ale když ta holka přes uličku, co vypráví svý kamarádce, že v Budapešti stačí bejt tři dny a člověk vidí úplně všechno, hrozně lže.

Žádné komentáře:

Okomentovat