neděle 11. října 2015

Taky mě to sere.

Neni moc košér dávat do názvu příspěvku sprostý slovo, ale ujišťuju vás, že to rozhodně neni jen lacinej trik, jak si zaručit víc zobrazení, fakt. Hned vám vysvětlim, proč zrovna tenhle nadpis.
Znáte blog >>1000 věcí, co mě serou<<? Předpokládám, že většina z vás jo, ale kdyby náhodou. Tenhlecten blog vzniknul na základě inspirace z Amériky a to konkrétně blogem 1000 awesome things. Stejně tak jako se autor blogu snažil najít na každým dni něco pozitivního, rozhodli se autoři 1000 věcí vzít si každej den do parády nějakou věc, co je k nasrání, a o tý napsat. A geniální koncept se geniálně ujal. Mě 1000 věcí hrozně baví a moc jsem jim fandila, i když mi, pravda, občas vyhejtovali něco, na co bych sama nedala dopustit, ale to už je holt život, tisíc lidí, tisíc chutí a taky tisíc různejch důvodů k hejtu. Autoři spisovali jeden supr fejeton za druhym najednou to přišlo. Hejt číslo tisíc. Hejt, od kterýho všichni čekali, co to bude za bombu, a 1000 věcí neudělali nic míň frajerskýho, než že rozhodili ruce a řekli jen "Teď je to na vás." Procházela jsem jeden příspěvek od veřejnosti za druhym, u některejch se fakt zasmála a při tom přemejšlela, čim bych přispěla já. A to mě inspirovalo k napsání tohohle článku - ten nekonečnej seznam věcí, co mě strašně štvou, ze kterýho jsem si prostě nedokázala vybrat!

Sere mě samozřejmě strašně moc blbin, takovejch těch drobností, co vám pijou krev hrozně hrozně dlouho a pak kvůli nim vypěníte tak, že nikdo ve vašem okolí neví, co se stalo. Jako například hodiny, co tikaj. Nesnášim tikání, nemůžu u něj spát. Doma v Praze mam na skřínce krásnej červenej budík, kterej ale nefunguje. Proč? Protože v něm nejsou baterky. Tuhle jsem byla schopná odnýst za dveře i moje nový hodinky, protože i ty byly v noci slyšet.
Sere mě, že Taylor Swift nemá svoje písničky na Spotify, protože jí mam fakt ráda a myslim si, že to je nějaký vyšší spinkutí, že zrovna ona se streamováním hudby nesouhlasí.
Sere mě, že nejsem nechutně bohatá, protože když stojim v háemku, chci si koupit celej obchod a nemůžu. Což navazuje na to, že mě serou vysoký ceny v Baru, který neexistuje, i když to klukům strašně přeju a taky chápu, že ty ceny jsou naprosto úměrný nabízenýmu servisu, ale to nic nemění na tom, že těch drinků, co sme si v pátek daly, bych si klidně dala padesát, protože jsem sakra nikdy nic tak skvělýho nepila.
Sere mě, že moje nejlepší kámoška je dvěstě kiláků daleko a to i za předpokladu, že se teď uvidíme dva víkendy za sebou.
Sere mě, když do podniku, kterej miluju, začnou chodit lidi, pro který prostě neni určenej a hrozně mi ho tim zkazej. Určitě ten pocit znáte, iracionální žárlivost na místo ve stylu "Tohle je můj bar, ty tu nemáš, co dělat!"
Sere mě nehorázná nevděčnost čehokoliv, co děláte pro lidi. Sere mě, že každej by všechno, co děláte udělal líp. Serou mě lidi, který mluvěj, zrovínka když by měli mlčet, a sere mě, že někdy to jsem já sama. Sere mě, že někdy moc mluvim a jindy neumim říct věci, co bych měla. Sere mě, že je ve víně pravda. A sere mě, že je i ve spoustě jinejch lahodnejch nápojů.
Sere mě hřeben, ze kterýho nejsou vybraný vypadaný vlasy, sere mě opatlanej uzávěr od pracího prášku. Sere mě, když někdo neumí pořádně umejt nádobí, sakra prostě si tam toho jaru dej na houbičku víc a já aspoň, až příště šáhnu na pánev, nebudu mít mastnout celou ruku.
Strašně moc mi toho vadí v restauracích a kavárnách. Serou mě číšníci a servírky, který jsou nepříjemný, jak vosina v zadku. Serou mě restaurace, kde si dovolej účtovat vodu z kohoutku, nebo takový, který vám jí dokonce odmítnout přinést. Serou mě lidi, který nedávaj dýško, jenom protože hamty hamty. Neřeknu, když je k tomu důvod, blbá obsluha, hnusný jídlo a tak, ale když ne, tak sakra mam snad pár korun navíc, když už si někde dám oběd ne?
Sere mě, že se ve Vaňkovce platí za záchody, snad by mohlo jedno z největších obchodních center v Brně dovolit mít záchody zadarmo. Serou mě předsudky o Praze a Pražácích a předsudky o Brně a Brňácích a Moravě a Moravácích a vůbec mě nebetyčně serou předsudky celkově. Serou mě lidi, co si hrajou na velký folkloristy, přitom znaj pět písniček ze svýho regionu a víc ani hovno. Serou mě zkažený kroje šitý ve špatnejch dýlkách a ze špatnejch materiálů, aneb nemůžu se rozhodnout, jestli půjdu v minišatech a lodičkách nebo v kroji, tak to pojďme dát všechno dohromady. A sere mě, že nemam vlastní čižmy.
Serou mě lidi, který chtěj, aby je měli všichni rádi. Sakra probuďte se, na světě neni člověk, kterýho maj všichni v oblibě, v životě je naopak mnohem víc těch, co tě nemůžou vystát, tak se s tim smiř.
Serou mě moji kamarádi, co si nevěřej, i když by sakra měli, protože jsou v něčem fakt dobrý, ale neuměj si to přiznat, nebo si to prostě nemyslej a je v podstatě nemožný je přesvědčit o opaku.
Sere mě, že ze mě lidi pokaždý dělaj strašně divnou jenom proto, že nejim čokoládu a nemam ráda koupání.
Sere mě, že neexistujou Bradavice a celej svět čar a kouzel. A serou mě všichni, kdo řikaj, že Harry Potter je blbost, protože i když má samozřejmě každej právo na vlastní názor, tak Harry Potter je boží. A sere mě, že nemam obraceč času.
Sere mě déšť, nesnášim zamračenou oblohu a cáry vody padající z nebe. Ale i takový to otravný mžení a mrholení, kdy vám prostě přijde blbý vzít si deštník, ale než dojdete do práce, vypadáte jak mokrá slepice.
Sere mě, že nejsem ranní ptáče, hrozně ráda bych někdy zažila ráno, kdy v šest vystřelim z postele a budu úplně odpočatá a ready. Sere mě, že neumím říkat ne, když je ve mě i jenom malá jiskřička, že bych mohla přece jenom říct ano. Třeba když se jde někam do hospody. Sere mě, že neumim hrát dobře kulečník.
Sere mě, když si dělám instantní polívku a dám si tam moc vody, takže pak vůbec není dobrá. A strašně mě sere otvírání konzerv otvírákem na konzervy, protože si při tom vždycky něco udělám.
Sere mě, když mě jakejkoliv kluk intenzivně přesvědčuje, že jsem přece ženská, že se nemůžu vyznat v mapách, jakože sakra, už skoro měsíc bydlim v Brně a spala jsem snad za tu dobu někdy pod mostem? Vždycky a všude jsem trefila tam, kam jsem potřebovala.
Sere mě, když někdo vydává za srandu něco, co prostě neni sranda, nebo to vy nebere jako srandu.
Serou mě lidi, který by si radši ukousli jazyk, než aby řekli promiň.
Sere mě, že neumim neprokrastinovat. A že neumim jít brzo spát, když to potřebuju. Sere mě, že jsem tak moc v zajetí moderních technologií, že můj mobil zvoní, cinká nebo vibruje skoro dvacetčtyři hodiny denně a sere mě, že si za to můžu sama, protože jsem si vytvořila povědomí člověka, kterej je skoro pořád k dispozici.
Sere mě, že nejsem schopná si psát do deníku každej den, protože pak zapomínám pocity a prožitky, co pro mě byly v nějaký chvíli strašně důležitý. Sere mě, že neumim kreslit tak, jak bych chtěla.
Sere mě tělocvik na vysoký škole a to ho zatim ani nemusim mít. Sral mě ve skutečnosti i na základce a na střední, protože si prostě myslim, že neni potřeba, že je to jen způsob, jakym školy šikanujou svoje studenty, který bohužel neuměj přehodit míč přes tělocvičnu.
Sere mě, že se někdy unáhlim a soudim podle obalu a serou mě lidi, co to dělaj taky, ale nikdy by to nepřiznali. S čimž souvisí, že mě serou všichni, co kážou vodu a pijou víno.
Serou mě hranatý kanály, protože je to obsese, který nejsem schopná se zbavit a pořád je jako debílek přeskakuju.
Sere mě, když objevim super místo a pak ho nemůžu najít. A sere mě, když chci zrovna někam s kámošema a nemáme šajnu kam.
Sere mě poslední cigáro v krabičce. A lidi, kterejm neni blbý si vám o něj říct. Serou mě kuřáci, co si balej, ale po třetim pivu po vás chtěj cígo, víš co, motej si tam ty svý papírky a nech nám lenochům naše hotový pohodlný cigárka. Serou mě nekuřáci, který pruděj a maj blbý kecy.
Serou mě lidi, co komolej moje příjmení, hele, vim, že Kolací člověk nepotká každej den, ale snad první zkusim napsat to, co slyšim, než do toho začnu vnášet svojí iniciativu. To pak vznikaj takový vylomeniny jako Colaci, Kholaci, Kolacie, Kolatsí a tak podobně.
Sere mě dispečink jedný konkrétní taxislužby, kde jsou schopný vám vynadat kvůli tomu, že nevíte přesně, jaký číslo popisný má kulturák na Bělohorský. A serou mě taxikáři, co vás jako pěšího nepustěj na přechodu, nikdy.
Sere mě, že se na Žofíně nesmí pít, protože ne všichni, co tam chodívali, byli ožralý prasata, někdo by si tam rád vypil v létě jenom ovocný pivo.
Přeju Prahu turistům, ale sere mě, že některý místa prostě turismus zničil. Třeba Karlův most, nebo Kampu. Sere mě, že spousta nepražáků doopravdickou Prahu vůbec nezná a tváří se přesně, že Praha je jenom most a hrad.
Sere mě, když někdo řiká "datumy" a "albumy", protože jsou to prostě data a alba, a i když sama řikám spoustu hovadin, tohle mi prostě rve uši.
Serou mě holky, co nemaj soudnost, a vezmou si na sebe věci, který by - bohužel, ale přece jen - nosit neměly.
Sere mě, když mi v restauraci přinesou k zelenýmu čaji cukr. Vopravdickej čaj se nesladí.
Sere mě, jak strašně si připadám upjatá, když sedim v baru a vedle mě parta holek o tři roky mladší a já chtě nechtě musim poslouchat o čem se bavěj a cejtim se bejt něco jako stará, nebo aspoň starší, i když mi ještě nebylo ani dvacet
Sere mě, že tolik moderní youtubering podle mě nemá ani trochu obsah. A serou mě selfíčka z fitka, jakože, cvič a nefoť se, díky.
Sere mě, že nikdy nebudu mít čas přečíst si všechny knížky, co chci. A sere mě, že některý věci jsou fakt jenom v knížce, to je trochu jak s tim Harry Potterem.
Sere mě, že nechápu, co všichni viděj na dětech, protože bych měla život mnohem jednodušší, kdybych prožívala stejný pocity jako většina žen a slečen a taky bych se jevila pokaždý, když by v blízkosti bylo mimčo.
Sere mě, že nemam psa.
Sere mě, když mi dojde lak na vlasy a já nemam jinej, protože jsem prostě hlava děravá a zapomněla jsem si ho koupit.
Sere mě, když někde stojim se svým známým a přijde nějakej jeho známej a oni se pozdravěj a chvíli kecaj a můj milej známej ani neřekne hele kámo, tohle je Káťa. A sere mě, že když to neudělá, tak ani toho jeho známýho nenapadne pozdravit a představit se, to si radši všichni hrajem, že tam vlastně vůbec nejsem, že jo.
Sere mě, když mi kdokoliv řiká Katko, nesnášim to a moje sympatie k člověku, co mě tak oslovuje klesají stejně jako ekonomika po krachu na Wall street.
Sere mě, jak je teď hrozně cool nadávat na facebook, každej máme na výběr jestli nám tahle nebo jakákoliv jiná sociální síť bude kazit život a vztahy a buhvíco. Jsem za facebook naopak hrozně vděčná, nebejt facebooku, o půlce svejch známejch ani nevim, na který žijou planetě. A když jdu s kámošem do kavárny, tak odpovim na zprávy, jen když je to nezbytně nutný. A tím chci i říct, že mě serou lidi, co s váma seděj v kavárně a čuměj do mobilu neustále a s někým si píšou. Jakože, ok, vzít mobil párkrát do ruky, nebo když už jsme si řekli milion věcí a je nutná chvilková pauza, ale sakryš, když jsme spolu na kafi po půl roce?
Sere mě, že při stěhování člověk nemůže zabalit svoje nejlepší kámoše do krabice a odvézt si je taky.
Sere mě každej, kdo mezi bejt hubená a bejt anorektička staví rovnítko. A sere mě kult XXL modelek, kam zmizela zlatá střední cesta?
Sere mě probudit se ráno s čočkama v očích, protože pak nevidim nic než bílou mlhu a děsně to škrábe.
Sere mě jíst u jídelního stolu. Vim, že je to krapet divný, ale já to prostě nemam ráda.
Sere mě, že nemůžu víc cestovat, i když bych strašně chtěla. Sere mě na sobě hrozně moc špatnejch vlastností, se kterejma neumim nic dělat. Sere mě, že nevim, jestli mam na něco v životě vůbec talent. Sere mě, že někdy skrejvám svojí nejistotu za suverénost. Sere mě, že často se pro něco nadchnu a nedotáhnu to do konce a sere mě, že jindy zase tlačím až moc na pilu. Sere mě, že vím, že chci někdy víc, než můžu dostat, ale pak mě to stejně mrzí. Sere mě, že jsem někdy strašnej srab. Sere mě, že jsem někdy až moc hlavou v oblacích. Sere mě, že dělám chyby.

Těch věcí neni tisíc, ale i ze sta položek, se těžko vybírá, co mě vlastně sere nejvíc.
A co sere vás?

4 komentáře:

  1. Fakt tě toho hodně sere. Ale s kulečníkem sa dá vypomoct ;) a btw. nejdem do hospody ? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na kulečník kdykoliv! Třeba i o půlnoci! :)

      Vymazat
  2. Dost dobré :) a i vcelku pravdivé

    OdpovědětVymazat