neděle 27. září 2015

Brno neni brnel.


Mam za sebou první vysokoškolský týden. A taky první týden v novym bytě a taky první týden v Brně. Na takovejch běžnejch sedm dní je toho docela dost, včetně dojmů. A protože jsem slíbila, že se budu o dojmy dělit, je nejvyšší čas tak učinit.

Do Brna jsem se přistěhovala v neděli. I přes to, že jsem si zvládla vybalit, uklidit a vypít s kamarádem-spolubydlícím v jedné osobě flašku vína, lehnout jsem si šla s takovym podobnym pocitem, jako když jste někde na prázdninách. Ráno jsem šla hned na devátou na první přednášku a v momentě, kdy jsem za sebou zavřela dveře bytu a pomalu šlapala k fakultě (pomalu proto, že jsem šla snad poprvý v životě ukrutně včas, respektive ukrutně brzo), mi došlo, že tohle nejsou prázdniny a ten byt neni hotel, ale moje nový "doma". Klepaly se mi kolena a to překvapivě ne proto, že jsem šla do nový školy, to už mam nacvičený tolikrát, že jsem proti tomu imunní, ale proto, že jsem šla z domova do školy, akorát v úplně cizím městě.

Filozofická fakulta, respektive její hlavní sídlo v Brně na Arne Nováka, je krásná. Z velký, řekla bych, že z většinový části je zrekonstruovaná a to jí moc svědčí. Nastoupila jsem na dva obory a to na latinský jazyk a literaturu a na historii. Na latině je nás celkem pět, na historii pochopitelně mnohem víc. Po první přednášce jsem si vystála frontu na studijní, která se táhla ven z budovy až za roh, a následně vzorně zakoupila učebnici latinské mluvnice. Odpoledne už se neslo v nestudijním duchu, vyrazila jsem na první kolo Mezinárodní soutěže Leoše Janáčka pro smyčcový kvarteta, protože v jednom z těhle kvartet hrál můj kamarád - primáš cimbálový muziky Muzička, co nám v Rosénce hraje. Kluci hráli parádně a díky tomu postoupili do druhýho kola, který se konalo následující den. Já jsem, nutno podotknout, že né příliš věrně svojí přezdívce Cokalí, dorazila domů v šest večer. Následně jsem se rozhodla zopáknout si španělskou gramatiku na vstupní test, co mě čekal v úterý, a od tý doby je můj kamarád-spolubydlící neochvějně přesvědčen, že bydlí se šprtkou. Na svojí obhajobu ale musim říct, že sem si to opakovala, protože jsem měla docela vítr, že mě z tý španělštiny vylejou, vzhledem k tomu, že požadovaná úroveň kurzu je B1, a to jsem neměla, ani když jsem v květnu dostala vysvědčení, natož teď, po tom, co jsem španělštinu za celý čtyři měsíce použila jenom jednou, při rozhovoru s dvouma frajerama z Chile. Ale to bylo v Cafe V Lese a po třech pivech.
V úterý jsem na fakultě musela bejt už v 7:30, což zmiňuju zejména kvůli vám, středoškolákům, co si myslíte, že se na vejšce zbavíte nelidskýho budíku, co vám zvoní ještě za tmy. (Tato poznámka není v žádnym případě myšlena zle, já jsem si to totiž, přátelé, myslela taky.) A potom následovala obávaná španělština, při který se záhy ukázalo, jak jsem se obávala naprosto zbytečně. Naše paní profesorka (ještě pořád jsem nezjistila jestli tomu tak můžu řikat i na vejšce) má totiž asi ráda Pražáky, minimálně to tak vypadalo, protože po tom, co jsem řekla, že "me llamo Kateřina y soy de Praga" si se mnou začala povídat, pochválila můj bývalý gympl, učebnice, co jsme používali, je prý nejlepší, co může být, a nakonec mi nabídla, jestli nechci postoupit do pokročilejšího kurzu. To jsem s díky odmítla, kdyby vás to zajímalo.
Po španělštině jsem udělala důležitý krok, došla jsem do Vaňkovky a koupila si zámek na kolo. Došla je, přátelé, podstatný slovo, protože na Brnu je skvělý, že když zrovna nikam ultra nepospícháte a držíte se v městský části Brno-střed, vystačíte si bez problému s vlastníma nohama a nemusíte řešit tramvaje, šaliny, autobusy, trolejbusy, metro nebo třeba revizory. Což je někdy moc příjemný. Já to mam vcelku všude fakt kousek, bydlím ve čtvrti Veveří, což pro mě znamená, že na fakultě jsem do deseti minut a na Svoboďáku pomalou chůzí za patnáct. K tomu je náš byt v krásně klidný ulici a moc příjemnej, co se interiéru týče. Takže bydlení mam na jedničku.
Ale abych se vrátila k tomu zámku na kolo. Díky tomu jsem totiž mohla odpoledne poprvý provětrat můj Nimbus 2000, což je krycí jméno pro můj fungl novej bicykl. Teda takhle, fungl novej, ve skutečnosti asi pamatuje ještě Husáka, nebo respektive Helmuta Schmidta, poněvač je to německej Kalkhoff. Když jsem to kolo dostala darem, vypadalo značně zbědovaně, ale vzala jsem si ho do parády a teď, ač pořád stříbrnorezavý, má duše, pláště, novej blatník a jako příjemnej bonus nově i brzdí. Časem možná dostane i novou frizuru. Každopádně jsem ho vzala vyvenčit a drandila jsem si to po pěší zóně na pivečko k divadlu Na Orlí. (Jela jsem pomalu, krokem a žádnej pán policajt mě neviděl.) Domů už jsem po tý pěší jela legálně, cyklisti tam totiž od 17. hodiny můžou. Každopádně musim říct, že než se spolu sžijeme, bude to chvíli trvat, protože jet v městským provozu mi dělá problém v autoškole, natož na kole.
Ve středu jsme měli informační schůzku s Ústavem klasických studií a vzhledem k tomu, že na oborové latině je nás pět, jak už jsem zmínila, a samý holky, seznamuje se snadno a rychle a tak jsme tři z nás nakonec šly na kafe, což bylo moc fajn, protože obě holky jsou moc milý a ke všemu Brňačky a taková kombinace se mi moc líbí. Na kafi jsme byly v kavárně Falk, přímo naproti fakultě, což je skvělý místo, ale protože věřim, že velmi záhy objevim takovejch skvělejch míst ještě pár, tak si podrobnosti nechám na jindy.
Večer byla na Vegasu, což je hospoda na Moravskym náměstí, zahajovací párty semestru s cimbálkou, takže jsem tam pochopitelně nemohla nebejt a řeknu vám, že to pro mě bylo docela zvláštní, protože dokud potkáváte na určitejch místech, jako je třeba Kyjov nebo Hradiště, pořád ty samý známý tváře, tak vám ani tak moc nevadí, že si nepamatujete, jak přesně se jmenujou, minimálně aspoň víte, kam je zařadit. Ale když se vám pak všichni dohromady sejdou na jednom místě v Brně a vy sice každýho druhýho poznáváte, ale víte naprostý kulový, kam si ty lidi máte zařadit, je to malinko nepříjemný. Domů jsem došla jak jinak než pěšky a přede mnou byl čtvrtek - můj volný den! (Ano, vim, že to řikám, jako kdybych se do tý dřela jak kůň...)
Ve čtvrtek jsem si došla nakoupit zásoby do spíže, abych měla co jíst, "uvařila" jsem si kuskus s rajčatama a kukuřicí, což skýtalo patnáctiminutový boj s otvírákem na konzervy, řeznou ránu na prstě a pocit hrdosti z toho, že neobědvám yumyumku. Večer jsem se drobátko vyšlechtila a vyrazila do Besedního domu na koncert vítězů, protože Doležalovo kvarteto, který jsem zmiňovala výše, vyhrálo druhý místo! Koncert byl famózní, kdybyste se chtěli na kluky podívat, můžete >>TADY<<.
Mít známosti s muzikantama mělo vždycky svoje výhody a ani tady tomu nebylo jinak, raut pro vítěze byl bezva. Nějaký víno, co nám zbylo, jsme ještě dopili před JAMU a já jsem, pozor, jela domů autem.
Ani v pátek jsem neměla školu, každopádně i tak bylo co dělat. Přesně v poledne jsem vyrazila na nehty, což byla už krajní nutnost, protože drápky jsem měla takový, že už mi s nima nešlo ani držet propisku. Potom jsem absolvovala přijímací pohovor do Student Agency v krásnym domě Pánů z Lipé, o kterym ale zatím nemůžu říct, zda byl úspěšnej nebo ne, výsledek se dozvím až v úterý, ale držte mi, prosím, palce. Večer mě čekala první pracovní příležitost v Brně, taková menší promo akce. Sobotu dopoledne jsem prospala a potom si sbalila kufřík a odjela do Kyjova, kde trávím svůj první víkend. A to byl můj první tejden se všim všudy. Zatím se s Brnem zdárně seznamujeme a musim říct, že je to docela sympaťák, tak jsem sama zvědavá jak náš vztah bude pokračovat.
Vám přeju, abyste se měli krásně, užívali burčákovou sezónu a příště si třeba uděláme výlet na Špilas! (To neslibuju, abyste to zas nebrali moc závazně.)
A když si mě najdete na instagramu, můžete se podívat i na moje nový doupě, o němž můj kamarád prohlásil, že to tam vypadá jako v šantánu. (Od kdy visej v šantánu vánoční světýlka?) A kdo mě ještě nemáte na snapchatu, tak si mě neváhejte přidat - katherinecheeky, abyste viděli střípky mýho přebývání v Brňákově onlajn!



Žádné komentáře:

Okomentovat