neděle 27. září 2015

Brno neni brnel.


Mam za sebou první vysokoškolský týden. A taky první týden v novym bytě a taky první týden v Brně. Na takovejch běžnejch sedm dní je toho docela dost, včetně dojmů. A protože jsem slíbila, že se budu o dojmy dělit, je nejvyšší čas tak učinit.

Do Brna jsem se přistěhovala v neděli. I přes to, že jsem si zvládla vybalit, uklidit a vypít s kamarádem-spolubydlícím v jedné osobě flašku vína, lehnout jsem si šla s takovym podobnym pocitem, jako když jste někde na prázdninách. Ráno jsem šla hned na devátou na první přednášku a v momentě, kdy jsem za sebou zavřela dveře bytu a pomalu šlapala k fakultě (pomalu proto, že jsem šla snad poprvý v životě ukrutně včas, respektive ukrutně brzo), mi došlo, že tohle nejsou prázdniny a ten byt neni hotel, ale moje nový "doma". Klepaly se mi kolena a to překvapivě ne proto, že jsem šla do nový školy, to už mam nacvičený tolikrát, že jsem proti tomu imunní, ale proto, že jsem šla z domova do školy, akorát v úplně cizím městě.

středa 9. září 2015

Rozloučení kavárenského povaleče

Každej vztah k nějakýmu městu vytvářej zážitky. A co si budem, velká část zážitků nevzniká nikde jinde než v kavárnách, barech, hospodách a hospůdkách. Nejinak je to u mě, jsem totiž od přírody kavárenskej povaleč, večer je možno mě zahlédnout v malebných hospodách nebo čtyřkových barech, který ale dávají vzniknout vzpomínkám na jedničku. Jsem samozřejmě přesvědčena, že podobný místa začnu velice záhy sbírat i v Brně, i přesto ovšem mam pár míst, který jsou pražský do posledního loku piva a nedopalku z cigarety a v tom mým milým Brňákově se mi po nich prostě bude stejskat. Pojďte si se mnou udělat menší procházku po pražskejch lokálech, pousmát se při vzpomínání (pro ty pražské) a případně nabrat inspiraci na příště (pro ty nepražské).