úterý 20. června 2017

Okamžiky 1.0

Nikdy jsem neuměla moc kreslit a malovat. Docela dlouhý období ve svym životě jsem teda sama sobě snažila namluvit, že jo. Ale díkybohu jsem se po nějaký době zvládla podrobit sebekritice a smířila jsem se s tim, že umění můžu do konce života plnými doušky nasávat, ale nikdy ho nebudu vytvářet a že je to oukej. Ovšem v celym tom vybájenym zámku o výtvarnym nadání mě docela překvapuje, že jsem zvládla přehlídnout, jak moc mě baví psát. Od svejch třinácti let si píšu deník. Měla jsem odjakživa potřebu všechno zapisovat, přepisovat, mít na všechno svůj vlastní sešit. A nikdy mě ani na vteřinu nenapadlo chtít bejt spisovatelkou. Nebo básníkem. Ani v nejmenšim netvrdim, že by to bylo, co se nadání týče, o moc slavnější, než s tim kreslenim. Ale baví mě to a nikdy moje psací seance neskončila vzteklym zmačkánim papíru a zkaženou náladou, že mi to prostě nejde (což ta kreslící tolikrát, no jéje). No, a kromě toho, že si zapisuju věci, co se mi dějou, už pár let zažívám chvíle, kdy se vlastně nic neděje, ale je v nich něco,  co mě zaujme, něco naléhavýho, něco, co si chci zapamatovat. Takový chvíle, který by se hodilo namalovat. A tak jsem si řekla, že to zkusim. Namalovat všechny tyhle chvíle, momenty, okamžiky. Ale slovem.

středa 7. června 2017

O smutku

Chtěla bych tenhle příspěvek věnovat těm z mejch kamarádů, který měli v poslední době trošku podstatnější důvod se neusmívat na svět tak zářivě, jako to jindy umí.

Říká se, že holky jsou hysterky a kluci nebrečej.
A taky bychom se měli snažit bejt za každejch okolností pozitivní a dívat se na všechno z tý lepší stránky. Každej konec je začátek něčeho novýho a sklenice na stole je zpola plná, nikoliv naopak. Žijeme ve světě, kde velký emoce už nemaj svý jistý místo a když už, tak jen ty hezký, veselý, pozitivní. Snažím se o to taky a myslim, že se o to snažíme my všichni.

neděle 4. června 2017

O psaní, nepsaní, odkládání a pauzách

Zhruba poslední dva měsíce jsem nenapsala na blog ani čárku. Někdy mívám období, kdy chci něco udělat, někdy to chci opravdu moc, ale nedokážu se k tomu odhodlat. Vim, že se řiká, že když někdo něco chce, jde to. Že stačí jen opravdu chtít a člověk to prostě udělá. Ale co třeba ta chvíle, kdy vám někdo napíše zprávu, nebo dopis a vy mu opravu chcete odpovědět, ale pořád to odkládáte. Vezmete do ruky telefon nebo tužku a najednou nevíte, co psát. Tak to necháte na příště, na to až budete líp vědět, co chcete říct, na to, až budete vědět, jak začít. Na to .

čtvrtek 13. dubna 2017

Budapešť za víkend? Igen!

Už několikrát jsem dostala otázku, jestli se dá vidět v Budapešti všechno důležitý za víkend. Nedá. Ale dá se toho vidět dost. Dost na to, aby si tohle město člověk zamiloval. A vzhledem k tomu, že dost často dostávám i otázku, co přesně stojí za to vidět v Budapešti za víkend, rozhodla jsem se následující článek pojmout jako radu pro všechny, kdo se hodlaj do tohohle nádhernýho města na Dunaji vypravit aspoň na pár dní. Následující výčet je pochopitelně značně subjektivní, doufám ale, že může aspoň poskytnout zajímavý tipy. A krom toho přidávám taky pár praktickejch informací, který se můžou hodit, pokud s cestovánim do Maďarska nemáte moc zkušeností. Pokud by vás cokoliv dalšího zajímalo, neváhejte mi napsat. Pokud to budu vědět, moc ráda vám dotazy zodpovim.

pondělí 6. března 2017

Budapest noir

Dlouho jsem přemýšlel,
tak dlouho, jak rovina je dlouhá,
bez konce jsem snil,
jak daleko je od člověka k člověkovi,

sobota 25. února 2017

Co bych vzkázala svýmu mladšímu já

Ach ano, článků na tohle téma lítá všude po internetu mraky. Většina z nich je umístěná na nějakym webu s tématikou osobního rozvoje a daly by se shrnout do několika zásadních bodů jako třeba "jdi si už od malička za svým snem", nebo "nikdy se nevzdávej a pro všechno dělej maximum", anebo evergreen "užívej si naplno každou minutu života, nikdo ti jí už nikdy nevrátí". Tak jo, fajn, ruku na srdce. Kdyby vám někdo, dejme tomu v patnácti, dal takovýhle rady s tim, že je to jako vaše starší, chytrý, dospělejší, vyspělejší a úspěšnější já, jak byste na něj koukali? Pochopitelně když pominem celou tu nemožnou absurditu situace, se kterou bychom na takovýho cápka pravděpodobně zavolali psychiatrickou léčebnu. Podle mě jsou tyhle rady pro patnáctiletýho floutka nebo pipinku uplně neuchopitelný, rozumbradovský,  nicneříkající a příšerně trapný. I když se o tom můžeme celkem samozřejmě bavit jenom pro pobavení, myslim, že tyhle hypotetický rady našim maličkostem za mlada by měly bejt mnohem konkrétnější. A dokonce si myslim, že by to neměly bejt rady vůbec.

neděle 19. února 2017

Vidíme to dvojitě

Nedělám si ani v nejmenšim iluze, že mi tohle shrnování vydrží každej tejden. Budu na to čim dál víc líná a navíc by vás to na sto procent ani nebavilo, protože už to pak bude pořád to samý, jenom Maďaři, pivo, maďarština, angličtina, párty, škola, kocovina a prostě žádná pořádná pecka. Ale druhej tejden ještě dobrý, za mě. I tak je to ale přece jenom tentokrát trošku jiný. Moje kamarádka, spolužačka a spolubydlící v jedný osobě, Martinka, se nechala ukecat, aby tenhle tejden shrnovala se mnou. Takže to bude takovej dvojitej pohled na jednu událost. A upřímně, sama jsem zvědavá, co z toho vyleze.