čtvrtek 20. července 2017

Humorná povídka aneb Můj taťka a EET

Z rodičů by si člověk neměl veřejně utahovat, uznávám. Na druhou stranu, já to tátovi neřeknu a on nemá ani facebook, ani neví, že píšu blog, ani možná neví, co takovej blog vlastně je. Co je internet ví jenom tak zhruba, wifi je pro něj pořád spíš trochu zaklínadlo a na mobilu se přihlašuje jenom velice sporadicky k mailu a na stránky, kde kontroluje výsledky fotbalovejch zápasů. Takže já jsem v suchu a můžu vám k milýmu pousmání odvyprávět krátkej příběh o tom, jakej je můj taťulda technologickej odborník. Teda spíš neni, právě.

pondělí 17. července 2017

5 fází, který má (snad) každý stěhování

V životě jsem se už párkrát stěhovala. A musim říct, že ať už to bylo odkuďkam kamkoliv, vždycky to probíhá tak nějak podobně. Ono je to takový dvojaký, na jednu stranu je to docela zábava, na druhou stranu je to trochu stres. Každopádně mam pocit, že pokaždý když někam přesouvám svůj majetek (chtěla jsem napsat skromnej, ale to si po poslednim stěhování už asi nemůžu dovolit), projdu postupně několika fázema. A tak mě napadlo, že by nebylo na škodu to sepsat a schválně tim třeba prozkoumat, jestli to máte někdo podobně.


úterý 20. června 2017

Okamžiky 1.0

Nikdy jsem neuměla moc kreslit a malovat. Docela dlouhý období ve svym životě jsem teda sama sobě snažila namluvit, že jo. Ale díkybohu jsem se po nějaký době zvládla podrobit sebekritice a smířila jsem se s tim, že umění můžu do konce života plnými doušky nasávat, ale nikdy ho nebudu vytvářet a že je to oukej. Ovšem v celym tom vybájenym zámku o výtvarnym nadání mě docela překvapuje, že jsem zvládla přehlídnout, jak moc mě baví psát. Od svejch třinácti let si píšu deník. Měla jsem odjakživa potřebu všechno zapisovat, přepisovat, mít na všechno svůj vlastní sešit. A nikdy mě ani na vteřinu nenapadlo chtít bejt spisovatelkou. Nebo básníkem. Ani v nejmenšim netvrdim, že by to bylo, co se nadání týče, o moc slavnější, než s tim kreslenim. Ale baví mě to a nikdy moje psací seance neskončila vzteklym zmačkánim papíru a zkaženou náladou, že mi to prostě nejde (což ta kreslící tolikrát, no jéje). No, a kromě toho, že si zapisuju věci, co se mi dějou, už pár let zažívám chvíle, kdy se vlastně nic neděje, ale je v nich něco,  co mě zaujme, něco naléhavýho, něco, co si chci zapamatovat. Takový chvíle, který by se hodilo namalovat. A tak jsem si řekla, že to zkusim. Namalovat všechny tyhle chvíle, momenty, okamžiky. Ale slovem.

středa 7. června 2017

O smutku

Chtěla bych tenhle příspěvek věnovat těm z mejch kamarádů, který měli v poslední době trošku podstatnější důvod se neusmívat na svět tak zářivě, jako to jindy umí.

Říká se, že holky jsou hysterky a kluci nebrečej.
A taky bychom se měli snažit bejt za každejch okolností pozitivní a dívat se na všechno z tý lepší stránky. Každej konec je začátek něčeho novýho a sklenice na stole je zpola plná, nikoliv naopak. Žijeme ve světě, kde velký emoce už nemaj svý jistý místo a když už, tak jen ty hezký, veselý, pozitivní. Snažím se o to taky a myslim, že se o to snažíme my všichni.

neděle 4. června 2017

O psaní, nepsaní, odkládání a pauzách

Zhruba poslední dva měsíce jsem nenapsala na blog ani čárku. Někdy mívám období, kdy chci něco udělat, někdy to chci opravdu moc, ale nedokážu se k tomu odhodlat. Vim, že se řiká, že když někdo něco chce, jde to. Že stačí jen opravdu chtít a člověk to prostě udělá. Ale co třeba ta chvíle, kdy vám někdo napíše zprávu, nebo dopis a vy mu opravu chcete odpovědět, ale pořád to odkládáte. Vezmete do ruky telefon nebo tužku a najednou nevíte, co psát. Tak to necháte na příště, na to až budete líp vědět, co chcete říct, na to, až budete vědět, jak začít. Na to .

čtvrtek 13. dubna 2017

Budapešť za víkend? Igen!

Už několikrát jsem dostala otázku, jestli se dá vidět v Budapešti všechno důležitý za víkend. Nedá. Ale dá se toho vidět dost. Dost na to, aby si tohle město člověk zamiloval. A vzhledem k tomu, že dost často dostávám i otázku, co přesně stojí za to vidět v Budapešti za víkend, rozhodla jsem se následující článek pojmout jako radu pro všechny, kdo se hodlaj do tohohle nádhernýho města na Dunaji vypravit aspoň na pár dní. Následující výčet je pochopitelně značně subjektivní, doufám ale, že může aspoň poskytnout zajímavý tipy. A krom toho přidávám taky pár praktickejch informací, který se můžou hodit, pokud s cestovánim do Maďarska nemáte moc zkušeností. Pokud by vás cokoliv dalšího zajímalo, neváhejte mi napsat. Pokud to budu vědět, moc ráda vám dotazy zodpovim.

pondělí 6. března 2017

Budapest noir

Dlouho jsem přemýšlel,
tak dlouho, jak rovina je dlouhá,
bez konce jsem snil,
jak daleko je od člověka k člověkovi,